Strakonický trojúhelník

Město výroby motokrosových motocyklů, a v minulosti především silničních závodních speciálů ČZ, vidělo poprvé silniční motocyklový závod až v roce 1983 díky pořadatelům z AMK Katovice. Okruh dlouhý 4,7 km mezi obcemi Přední Zborovice a Radošovice tvořily za městem spojnice nové hlavní výpadovky na Vimperk, bývalé hlavní silnice a spojky kolem STS Radošovice. V nejvyšším místě okruhu na nové silnici umístili start a na poli nad ním depo motocyklů, ze kterého byla část trati jako na dlani.

Po startu na široké silnici se letělo dlouhým, táhlým levým obloukem z kopce na plný plyn až na první širokou křižovatku, na které se trať odbočila doleva na úzkou silnici jako do trychtýře. Na úseku kolem STS Radošovice byla terénní vlna, na které motocykly skákaly - takový malý strakonický Ballaugh Bridge. Na další křižovatce se levým vinglem trať vracela po pěkné silnici nejhezčí partií okruhu. Po levé zatáčce, do které nebylo vidět se stromy ve výjezdu přišel horizont a hned po něm pravá na kolínko. Následoval úsek rychlých, mírných oblouků na srdce, lemovaných svodidly a nepříjemným, hustým stromovým porostem na vnějšku zatáček za svodidly. Po půl kilometrové rovině přišlo nejslabší místo okruhu, vracečka o 180^o u obce Přední Zborovice, ve které bylo navíc nutné překonat výškový rozdíl dvou silnic, neboli o schod výš a zpět po novém úseku. Následoval již jen pravý, táhlý oblouk na plný plyn po nové silnici až do stoupání ke startu.

Pro začátek se jel v roce 1983 oblastní přebor ve třídách 250 a 350ccm, P-ČR 250 a hlavní závod obstarala volná třída za účasti jezdců MR. Celkem vydařené závody, čekalo se tedy na přidělení závodu MR. To přišlo až po dvouleté pauze. Ve Strakonicích se jelo opět až v roce 1986, a to již o body do Mistrovství republiky. V době, kdy bývalý tovární jezdec strakonické ČZ Bohumil Staša byl takřka na vrcholu své závodní kariéry a jezdil se špičkovým tříválcovým motocyklem Honda NSR 500. Bohužel, ten rok platil pro naše nejlepší jezdce tkzv. komerční styk - absurdita, kterou vymysleli soudruzi na nejvyšších místech Svazarmu (umožnění startů v zahraničí, ale zákaz startů doma). A tak paradoxně jezdec, který učil jezdit tovární motocykly ČZ na světových okruzích a podílel se na jejich vývoji, závodit na své domácí trati nemohl. Před svým publikem Staša pouze odkroužil pět ukázkových kol. Přesto jeho nejlepší čas na jedno kolo byl tehdy o celé dvě vteřiny lepší, než dokázal zajet vítěz závodu M. Troliga se Suzuki...! Komu tato „šikana“ měla posloužit? Kromě jezdců samotných na tom byl biti hlavně diváci, kteří se v hojném počtu přijeli podívat na svého jezdce. Další závody se ten rok ve Strakonicích ještě jely: MR 125 - s vítězným Šafránkem, p-ČR 350 a obl. přebory tříd 125 a 35O ccm.

Z dnešního pohledu jsou některé křižovatky mírně předělány (k lepšímu), jinak dráha je v původním stavu. Těžko si dnes lze představit uzavírku hlavního tahu na Vimperk. Ta 2 km dlouhá rovina přes kopec - tehdy smrtící pro vzduchem chlazené 125ky, by ale dnes byla určitě lahůdka pro superbike…!

Vzpomínky na závody ve Strakonicích pomalu zapadají. Budeme proto vděční za každou Vaši informaci, dobový program závodu nebo fotografii, kterou nám pošlete ať už jako tehdejší jezdci, diváci nebo pořadatelé tohoto závodu. Tyto materiály budou do článku pak doplněny i s uvedením jejich autora..