Rosice - závod „O hornickou rubačku"

Poprvé se v Rosicích jel motocyklový závod 5. 8. v roce 1951. Byl vypsán jako místní, pro nejmladší jezdce kraje. Závodní trať vedla z větší části městem a zčásti mimo město. Na Palackého náměstí byl start a cíl. Jezdci dál pokračovali velmi úzkými uličkami v klesání, aby po prvním kilometru obydlenou část opustili. Po prašné silnici kolem železniční trati se okruh dostal ulicí Na Mýtě opět do Rosic. Zámecká ulice pak jezdce přivedla přes náměstí Dr. E. Beneše zpět na Palackého náměstí do cíle. Povrch okruhu byl ze 70% pokryt drobnou kostkou, 30% tvořily prašné silnice. Okruh měl převýšení 35 metrů, 11 zatáček a délku 3,375 km. V závodě třídy 250 ccm dojel mimo jiné na druhém místě mladý M. Čada ze Znojma..

V roce 1952 byly prašné úseky tratě vyasfaltovány a závod se jel pod názvem „O štít města Rosic". 3.000 metrů dlouhý okruh tvořily nadále velmi úzké dlážděné silničky a startovali v něm pouze jezdci z kraje Brno. V hornické městě dostával tradičně nejrychlejší jezdec dne, jako absolutní vítěz bez rozdílu tříd čestnou cenu: model ocelové hornické rubačky. Od roku 1953 se závody také jezdily pod názvem „O hornickou rubačku". Absolutním vítězem se toho roku stal Jan Novosad na stroji Jawa. Ve třídě 175 ccm v Rosicích zvítězil domácí závodník Jaroslav Nečas.

V roce 1954 pořadatelé ze OAMK Svazarmu Rosice prodloužili svoji městskou trať tak, aby na ní v dalším roce mohly startovat kromě motocyklů i sportovní automobily. Absolutním vítězem pátého ročníku na 3.700 metrů dlouhém městském okruhu se v roce 1955 stal František Mrázek z Brna na stroji Jawa 350.

Šestý ročník v roce 1956 se jel jako automobilový a motocyklový závod. Ve třídě sportovních aut zvítězil Vladimír Hubáček a celkovým vítězem motocyklových kategorií se stal Alexandr Deraha z Velkého Meziříčí na stroji ČZ 350. Závodilo naposledy na nevyhovujícím, úzkém a nebezpečném městském okruhu. Odpovídalo tomu velmi chudé startovní pole, kdy se v motocyklových třídách sešlo pouze 15 jezdců a 9 jezdců mezi automobily. Absolutní vítězství si odnesl Jaroslav Hejmala z Brna na motocyklu Jawa-ČZ 350 a ve třídě automobilů Alois Gbelec na voze Minor.

 Asi nejlépe obsazeným závodem do té doby byl v Rosicích jeho osmý ročník v roce 1957, který se jel poprvé na nově vybudované trati na východním okraji města, s jednotným hrubozrnným asfaltovým povrchem. Převýšení trati 70 metrů, délka 4 141 metrů. Start - cíl byl umístěn na hlavní silnici Brno - Třebíč u areálu STS Rosice. Po startu na Brněnské ulici následovala půlkilometrová rovina. První ostrá levá byla s výjezdem do dlouhého klesání, dnes již zastavěnou Husovou ulicí. Klesání bylo zakončeno asi nejhezčí levou rychlou zatáčkou na okruhu. Po zhruba kilometr dlouhém úseku s mírnými pravými oblouky přišla asi nejtěžší levá zatáčka do prudkého stoupání, na křižovatce u Tetčic.

Navazovala další levá a serie zatáček ve stoupání lesním úsekem. Výjezd z lesa byl přes menší horizont a dál přímo na křižovatku Brno - Třebíč. Po ní už jen 500 metrů dlouhý sjezd z kopce zpět do cíle. Na startu se ten rok sešlo 72 jezdců. Jména motocyklových vítězů: Bojer, Havel, Čada. V roce 1959 se jel mistrovský závod sajdkárů a automobilů a volný závod třídy 250. Po odpadnutí vedoucí dvojice Šťastný, Havel pro technické závady zvítězil Lukšík z Plzně. V sajdách zvítězil Štajner, spolujezdce mu dělal Gustav Havel...

Poprvé se o mistrovské body v Rosicích závodilo v roce 1960. Pořadatelé vybudovali novou, zděnou startovní věž pro časoměřiče a hlasatele závodu. Věž zároveň sloužila i jako klubovna automotoklubu. A závody? Až 20 000 diváků se přišlo podívat na oba naše tovární jezdce Jawy, Šťastný vyhrál 250, Havel 350. Tovární Jawy byly na špici tehdy i ve světě, proto není divu, že v dalších ročnících si na rychlé trati F. Šťastný připsal další čtyři vítězství a G. Havel tři. Odstup obou továrních jezdců od zbytku pole byl propastný.

Rosický okruh byl ve velké oblibě u jezdců, ale i u diváků. Přesto se v roce 1969 již Rosice v kalendáři MR neobjevují. Průměrná rychlost přes 130 km/hod vyžadovala stále větší požadavky na kvalitu povrchu silnice. Některé úseky začaly být pro jezdce i diváky  nebezpečné. Přesto se pořadatelé dál snažili uspořádat na této trati další závody O hornickou rubačku. Vzhledem ke stavbě dálničního přivaděče se však část okruhu stala neschopnou k tomuto účelu..

Rosice - dálniční přivaděč:

Po šesti letech, po dokončení dálničního úseku mezi Brnem a Velkou Býteší a přivaděčem od Rosic, v květnu roku 1974 uspořádal AMK Rosice svůj už 19. ročník závodů "O hornickou rubačku". Tentokrát ale na 4,5 km dlouhém okruhu vytyčeném na dálničním přivaděči mezi Kývalkou a rozcestím Ivančice - Rosice. Okruh měl převýšení 25 metrů, dvě pravotočivé a tři protisměrné levotočivé zatáčky a minimální šířku 8 metrů. Závod byl pořádán jako oblastní přeborový podnik. O rok později ve dnech 26.-27. dubna 1975 se jel už 20. ročník "Hornické rubačky" v rámci soustředění jezdců 1. výkonostní třídy. Start a cíl byl u hájenky nad odbočkou silnice č. 2. Na kvalitním povrchu zvítězil ve vloženém závodě jezdců 1.VT B. Staša před J. Novotným a M. Vašíčkem. Pořadatelé počítali s tím, že v dalším roce, po úpravě silnice, se závody vrátí zpět na jejich původní okruh. K tomu už bohužel nikdy nedošlo, pravděpodobná příčina byla ve stále horším se stavu silnice na původním okruhu a také: kousek odtud byla opravdu veliká konkurence - v Brně se přece jezdil náš největší závod - mistrovství světa...

Pokud by jste někdy jeli touto silnicí nedaleko Brněnského autodromu, zkuste si projet bývalý okruh. Startovní věž stojí stále na svém místě jako pamětník zašlé slávy zdejších závodů. Vždyť tady na startu stávaly ty největší hvězdy naší silnice a navíc v dobách svého absolutního vrcholu!