Kolem Jičínské brány

První silniční závod uspořádali členové Autoklubu Jičín již v roce 1949. Závodilo se na 2500 metrů dlouhém okruhu v ulicích města s příznačným názvem: „Kolem Jičínské brány“. V roce 1951 se mimo jiné ve třídě 250 ccm umístil na třetím místě tehdy ještě neznámý jezdec F. Šťastný. Závodní okruh vedoucí samým centrem města, měl převážně dlážděný povrch, malou délku a tím i malou propustnost a závody značně omezovaly běžný život v centru. Skupina organizátorů a nadšenců z místního autoklubu proto hledala v okolí Jičína vhodnější silnici k pořádání motocyklových závodů..

Cena Prachovských skal

A podařilo se jim najít dnes již legendární silniční okruh vedoucí na okraji Prachovských skal i Jinolických rybníků: neskutečných 19 levých a 27 pravých zatáček - to byl 14,5 km dlouhý okruh s výškovým rozdílem 115 metrů vedený překrásnou krajinou Českého ráje. Na okruhu bylo 10% dlážděných úseků, 90% asfaltového povrchu. V roce

1952 se zde před 30000 diváky konal první závod automobilů a motocyklů pod názvem Cena Prachovských skal. Další rok již byl pořádající AMK Jičín pod křídly Svazarmu. V roce 1956 byla Cena Prachovských skal povýšena na mezinárodní závod a jela se jen ve třídě motocyklů. Účastnili se i tovární jezdci na strojích NSU Sportmax.

Start a cíl byl umístěn těsně za městem, vedle parkoviště závodních strojů na mladoboleslavské výpadovce. Po kilometr dlouhé rovině se trať ztáčela doprava na Holín. Levá zatáčka v obci často vynášela jezdce ven ze silnice, až do zahrady za dřevěný plot.. Silnice dále stoupala kolem Holínského hřbitova a sérií náročných a těžkých zatáček přes obec Prachov. Pravou zatáčkou u turistického vstupu do skalního města se trať ponořila do lesa. Zde se proplétala kolem pískovcových skal a stromů až k pomníku na křižovatce.

Po dalším kilometru zatáček mezi stromy v lese se okruh zlomil na křižovatce u Pařezské Lhoty padající pravou vlásenkou, po které dlážděná silnice dál klesala směrem k Jinolickým rybníkům. Tento sjezd byl na srdce, v zatáčkách se dalo hodně vydělat i ztratit. Trať dále pokračovala dlouhou rovinkou zpestřenou terénními vlnami kolem Jinolických rybníků a hřbitova až k obci Jinolice. Po mírné levé následovalo esíčko na okraji obce levá, pravá. Na náměstí se trať točila pravou zatáčkou a právě zde byly ve výjezdu nechaná otevřená vrata pro rychlé jezdce typu Šťastný, jako úniková zóna. Po rovince ven z obce se vracel okruh další pravou zatáčkou na hlavní silnici zpět na Jičín. Po nekonečných čtyřech kilometrech dlouhé roviny kolem "Rumcajze" s terénními vlnami přivítalo jezdce město Jičín opět dlažbou a lipovým stromořadím až k poslednímu pravému vinglu. Po něm opět ve stínu stromů až do cílové rovinky.

Již podle dobových fotografií lze odhadnout, na jaké silnici se zpočátku jezdilo. Prašné krajnice, kostky, záplaty v asfaltu a nebezpečné zóny v okolí okruhu. Postupně se však silnice a její okolí upravovaly tak, jak rostla úroveň mezinárodních závodů. V Jičíně byla na závodech vždy vysoká návštěvnost a tak mohli pořadatelé částečně investovat každoročně do bezpečnostních úprav, ale třeba i do tribun pro diváky u startu. Shrňme si další nejdůležitější události trvání Jičínských závodů:  Rok 1957 - před 70000 diváky ve svých třídách zvítězili 2x Šťastný, Havel, Bojer, Bartoš. I v dalším roce zde díky znalosti tratě dominovali naši jezdci na továrních motocyklech Jawa a ČZ. Po roční pauze se zde v roce 1960 jela i třída sidecarů - vítěz Štajner - Werner, Jawa 500 OHC. Přes 170 jezdců z 12 států, mezi kterými byl asi nejznámější angličan Dickie Dale. 1961 - kvalitní světová účast - Redman, Phillis, Perris, Findlay atd. V poslední zatáčce před cílem - ve městě byl hostinec. Říkalo se tam "na Letné" a byly tam kostky, které při dešti hodně klouzaly a dost se na nich padalo. V tom roce tam havaroval i Rudi Tallhamer a dost se potloukl. Byl odvezen do nemocnice v Jičíně na chirurgii. V roce 1962 startovaly i sportovní automobily.

Mimo jiné tehdy František Šťastný nedojel ani jeden ze tří závodů, naopak celkem čtyřikrát upadl, závody sledovalo 80000 diváků!! V roce 1963 zde startoval Šťastný ve třídě 500 s motocyklem Jawa 350 ccm. Z prvního místa se kvůli problému se svíčkou postupně propadal až na čtvrté. Ke konci závodu se mu v prostoru rychlé zatáčky přes horizont za Jinolickým hřbitovem zadřel motor. Následoval pád, při kterém ho motocykl „dohonil a převálcoval“. Jezdec při dopadu ještě zranil dva diváky. Šťastný utrpěl osminásobnou tříštivou zlomeninu levé holení kosti, čtyři zlomená žebra a další zranění, která ho vyřadila na dlouhou dobu z aktivní činnosti. Ještě před tím, v sobotním tréninku, došlo v Jičíně, v místech před vjezdem do města, poblíž jedné ze dvou dřevěných lávek přes dráhu (druhá byla v Jinolicích) k velké tragedii. Z místního zahradnictví vyjel pán na kole přímo přes silnici. Došlo k čelní srážce s jedním z právě projíždějících jezdcú. Po střetu motocykl vylétl z dráhy. Motorka nejprve přibila ke stromu 10-ti letého chlapce, který tam seděl v aleji opřený o strom, následně stroj přeletěl na druhou stranu silnice a zranil dalších šest diváků. Stalo se to přesně u cedule Jičín, cca 50 metrů před přechodem pro diváky. Po tragedii byl na osudném stromu připevněn dřevěný křížek, později tam byl vybudován pomníček. Nakonec musel být z tohoto místa odstraněn jako černá stavba a nebezpečná překážka silničního provozu. Pomníček - památka na Slávka Brožka, přesto zůstal zachován, ale stojí v jiném místě - dál od místa nehody a od silnice.. 1964 - od tohoto roku se zde jezdí i závody F-3. 1966 - jezdci z 21 zemí! Třídu 500 ccm vyhrál G. Havel, 250 Jack Findlay. 1967 - ve třídě 350 vítězí poprvé Bohumil Staša na ČZ OHC. Třídu 500 vyhrává F. Šťastný na Jawa Junior.. V době okupace se závody nejely.

Jičín: Cena ČSR

V roce 1969 byl závodu přiznán název Cena ČSR. Třídu 350 vyhrává B. Staša na ČZ OHC. 1970 - okruh dostal nový, krásný a kvalitní jednotný asfaltový povrch, včetně bílých pruhů na krajnicích. Silvio Grassetti zde zkouší čtyřválcovou Jawu 350. Z aut jede F-3 i plechovky do 1150 ccm - tentokrát definitivně již naposledy. 1971 - tento rok se zde loučí se závodní činností František Šťastný - po vyhazovu z Jawy okusil na chvíli se svou Yamahou těžký život soukromého jezdce. Svůj poslední závod ve třídě P-ČSR 250 dojíždí na sedmém místě. Třídu 350 a 500 ccm vyhrává B. Staša na ČZ.

1972 - charakter tratě vyhovoval silnějším strojům a tak pořadatelé začali vypisovat v té době venku populární třídu 750 ccm. Ten rok ji vyhrává náš B. Staša na ČZ 420. Kromě doplňkových závodů p-ČSR se pravidelně začal jezdit i jeden závod M - ČSSR, 125-ky tehdy vyhrál Z. Židlík. V mezinárodním závodě třídy 350ccm došlo ve sjezdu k Jinolickým rybníkům k tragické havárii německého jezdce R. Frohlinga. Jeho Yamaha vylétla z tratě při předjížděcím manévru do lesa mezi diváky a smrtelně zranila malého chlapce. Samotný jezdec tuto kolizi nepřežil a navíc bylo zraněno dalších devět diváků. Tehdejší tisk to popisuje takto: vedení pole jezdců se po startu ujímá dvojice R. Fröhling (NSR-Yamaha) a náš F. Srna na Jawě. První dvě kola projeli v těsném závěsu. Ve třetím kole Srna Fröhlinga předjel a u Jinolických rybníků došlo k tragédii. Němec se za každou cenu snažil předjet Srnu, ale nezvládl rychlost stroje a sjel do silničního příkopu. Neubral, pokračoval v jízdě a snažil se dostat opět na vozovku. To se mu podařilo, bohužel při výjezdu z příkopu stroj ztratil stabilitu, stal se neovladatelným a přelétl silnici. Jezdec se pádem zabil, smrtelně zranil diváka a několik dalších vážně poranil. Přímý aktér tragédie F. Srna po závodě, ještě vzrušen komentoval: předjel jsem Fröhlinga ve třetím kole proto, abych vyzkoušel, zda je můj motocykl rychlejší než Yamaha. Fröhling však závodil, co mu šel motocykl. Předjížděl mě vnitřkem velkou rychlostí. Brzdil jsem, on jel naplno. Viděl jsem, že to nemůže dobře dopadnout. Tak jsem se kolem něho provlékl. Mohl jsem se s ním střetnout. Měl jsem velké štěstí. Třicetiletý Rudolf Fröhling tedy přecenil své síly.. zbývá dodat, že ten rok se zde hodně padalo a bylo poměrně dost zraněných jezdců, ale to vše před 50.000 diváky! 1973 - třídy 35O a 750 vyhrává B. Staša jedoucí již na Yamaze 350 - bylo to poslední vítězství našeho jezdce v mezinárodních závodech v Jičíně. MR 125: B. Vaňous. Rok 1974: M - ČSSR 250: 1. Staša, 2. Baláž - oba Jawa. V závodě 750 ccm se Bohumil Staša na 350-tce dotahoval na šestici jezdců na 4-válcových Yamahách TZ 700 ze třetí řady. V okamžiku, kdy je měl již na dohled, před obcí Jinolice, kde se jezdilo na 6. rychlostní stupeň (220km/hod) v místě, kde se začínalo brzdit, praskla Stašovi levá stupačka a upadla i s brzdovým pedálem. Následoval ošklivě vypadající pád, který skončil lehkým otřesem mozku a zlomenou členkovou kostí v levém zápěstí. V polovině závodu se strhla průtrž mračen, v úseku kolem Prachova padaly centimetrové kroupy. Závod byl zastaven, neboť v některých úsecích byl až 30 cm nános bahna. Po hodinové přestávce závodypokračovaly, ale již na zkrácený počet kol. 1975 - v sobotním tréninku havaroval z nezjištěných příčin v mírném oblouku před obcí Holín rakouský jezdec Werner Schenk (23 let). Po nárazu do betonového sloupku si přivodil zranění, kterým další den podléhá v jičínské nemocnici. Tento rok ustanovuje maďarský jezdec János Drapál v závodě třídy 750 již nikdy nepřekonaný rekord, když zvítězil průměrnou rychlostí 166 km/hod. 1976 - nezvyklý zářijový termín závodů provázelo odpovídající deštivé počasí. Závody snímaly televizní kamery v přímém přenosu. Ve 125-kách si v tréninku při pádu zlomil jezdec NDR Wendler klíční kost. Dominoval opět János Drapál, z našich byl Staša třetí ve 125kách. Závodem v Jičíně se rozloučil se závodní činností Brit Charlie Dobson.

Náročný a dlouhý okruh každoročně přitahoval jezdce ze všech koutů světa i přesto, jak velké riziko v sobě skrýval. Je jasné, že na tak dlouhém okruhu prakticky nebylo možné odstranit nebo obalit slámou všechny pevné překážky kolem silnice. A průjezd lesem? Tři kilometry ve svahu mezi stromy a skálami - tady se nesměl kousnout píst ani na rovince! A tak při kolaudaci tratě na začátku roku 1977 přišlo to, co si nikdo nedovedl do té doby připustit. Mezinárodní komise zjednodušeně řečeno shledala okruh v některých úsecích úzkým, zvláště v průjezdu obcí Prachov. Pokud si projedete tuto trať v dnešní době a představíte si daleko kvalitnější asfalt, po kterém se tehdy jezdilo, musíte s verdiktem přesto v duchu souhlasit. Průjezd Prachovem v sedle TZ 700 byl totiž pro opravdu těžce vymaštěné hlavy. Jakákoliv chyba tu mohla mít těžké následky. Splnit náročné požadavky na bezpečnost jezdců i diváků po celé délce okruhu v silách pořadatelů nebylo. Rozhodli se proto tento nádherný okruh opustit a hledat jiný, vhodnější.

Jičín - Robousy: Cena ČSR

Bylo jasné, že okruh musí být podstatně kratší a v dosahu města. Pro následujíci rok vybrali proto pořadatelé silnici na opačném konci Jičína u obce Robousy. Okruh využíval částečně nově vybudovanou výpadovku na Novou Paku budoucího obchvatu Jičína a původní silnice vedoucí obcí Robousy. První ročník ceny ČSR na nové trati se konal v roce 1978.

Pokud byl v Jičíně divák zvyklý vidět na staré trati průjezd jezdců v závodě jen 10x, v Robousích jely třídy 350 a 500ccm na 30! kol. Samotní jezdci zvyklí na starou trať již tak nadšeni nebyli. Okruh byl krátký a jednoduchý - na 2,5 km byly prakticky jen 4 zatáčky. Start byl v klesání na nové, široké silnici. Po následujícím krátkém stoupání do kopce přišla široká vracečka do obce Robousy. Sjezd vesnicí do rychlého esíčka pravá - levá byl obložen balíky slámy, výjezd z něj byl již do stoupání kilometr dlouhé rovinky na plný plyn. Následovala levá dvouzatáčka s výjezdem na výpadovku z Jičína na Novou Paku. Po další kilometrové rovině na plný plyn se silnice ztáčela mírným obloukem okolo startu. Zkrátka něco pro opravdu rychlé stroje.

Pořadatelé měli plány, jak tento okruh prodloužit a dát mu charakter náročnější tratě. Plánovaný projekt mimoúrovňové křižovatky se však zasekl a k využití přemostění silnice v těchto letech nedošlo. Je určitě škoda, že okruh v této podobě zanikl. Všude ve světě se jezdí závody na mnohdy kratších okruzích a zcela určitě to má něco do sebe. Pořadatelsky i jezdecky. Výstavba silničního obchvatu města však měla se silnicí plány jiné.. Naši jezdci měli starou trať dobře najetou, dokázali na ní soupeřit s daleko rychlejšími stroji cizích jezdců. V Robousích na jednoduché trati však byla rozhodující převážně rychlost motocyklů. Poslední 21. ročník Jičínských závodů se jel 2. září 1979. Po dvou ročnících novodobé „ceny ČSR“ v Robousích se Jičín se silničními motocykly rozloučil nadobro. Ještě dalších pár let se zde pořádaly závody aut systémem ploché dráhy. Jednoduchý, krátký okruh už využíval přemostění hlavní silnice. S motocyklovým měl společný jen prostor startu, auta však startovala v obráceném směru. I tento závod nakonec musel ustoupit kvůli nárůstu provozu na novém obchvatu města...

Motocyklový okruh v Robousích dnes již není plně průjezdný, obě vracečky jsou zrušeny, ustoupily modernímu silničnímu obchvatu Jičína. Na původním okruhu Ceny Prachovských skal je těsně za bývalým startem vybudován kruhový objezd, na který je přivedena nová silnice z Turnova a napojuje se na stávající obchvat města. Povrch bývalého okruhu je místy až v havarijním stavu.

Cena města Jičína: Memoriál Jiřího Koštíře

V roce 2013 se do Jičína vrátily po dlouhých 33 letech opět závodní motocykly, zásluhou členů AMK Český Ráj. Závody historických motocyklů se jezdí na okruhu, který využívá část původní trasy v Holínském Předměstí, včetně prostoru startu a cíle a nový silniční obchvat od kruhového objezdu směrem na Turnov. Jednoduchý okruh měří 3,2 km, včetně dvou retardérů. Podaří se někdy zrealizovat tajný sen novodobých pořadatelů - vrátit závody na původní 14,5 km okruh..?