Třebíčský okruh

Rozmach silničního sportu po druhé světové válce se nevyhnul ani jihu Moravy. Závody se začaly pořádat ve Znojmě, Rosicích, Jihlavě, Tišnově, Slavkově a pozadu nezůstala ani Třebíč. Motorističtí nadšenci se v tomto městě zapsali do historie motocyklového sportu v roce 1952. Členové tehdejšího dobrovolného svazu lidového motorizmu za vydatné pomoci městské samosprávy uspořádali první  Třebíčský okruh v roce 1952. Vybrali trať, jež vedla centrem města. Start 1830 metrů dlouhého okruhu byl na tehdejším Gottwaldově náměstí (dnes Karlovo nám.) před hotelem Zlatý kříž. Dále se jelo Jejkovskou branou, ulicí maršála Malinovského (dnes Smila Osovského), odbočilo se do Hlavovy ulice k Novodvorskému mostu a odtud kolem kláštera do Otmarovy ulice. Pokračovalo se ulicí Sirotčí, Fučíkovou (dnes Bráfova), přes Náměstí Čs. armády (dnes Masarykovo nám.), Havlíčkovou ulicí a Jihlavskou branou se trať vracela zpět do cíle na Gottwaldovo náměstí. V této podobě se odjely tři ročníky v letech 1952 - 54. V prvním roce zde závodilo na 40 jezdců v místních závodech tříd 150 a 250 ccm na 17 kol a v oblastím přeboru tříd 250 a 350 ccm na 28 kol. Historicky prvním vítězem se stal Vladislav Dufek na ČZ 150.  Druhý ročník se odjel za deštivého počasí ve stejném sledu závodů místních a oblastních, ve kterých ve třídě 250 ccm zvítězil A. Posekaný na tovární ČZ 250 OHC, třídu 350 potom A. Vitvar na Waltru 350. V roce 1954 byl zařazen do programu také závod sajdkár, na startu bylo však bohužel jen šest posádek, do cíle pak dojely jen 3. Třídu 250 ccm vyhrál tovární jezdec Jawy P. Slavíček, 350ky pak A. Deraha se speciálem ČZ 2 x 150ccm. Tento závod měl tragickou dohru. Po skončení závodů měl těžkou nehodu nedaleko Stříteže bývalý třebíčský jezdec a činovník Otta Hoch, který ten den vykonával na závodech funkci startmaršála. Na následky zranění zemřel. V roce 1955 se kvůli špatné silnici na některých úsecích závody nejely. Na částečně upravený okruh se silniční motocykly vrátily naposledy v roce 1956. U Novodvorského mostu se okruh uhýbal na ulici Klášterní (dnes Kateřiny z Valdštejna), dále pokračoval Fučíkovou třídou, Nádražní, a Janouškovou ulicí kolem železniční trati. Prudkým sjezdem Sokolskou ulicí se pak na Náměstí Čs. Armády napojil na původní okruh. Součástí závodů bylo utkání družstev tehdejších krajů brněnského, českobudějovického, jihlavského a pardubického. Třídu 250 vyhrál před 7000 diváky brněnský E. Quirenz, 350ky Týnecký O. Kába.

Horácký okruh

Stále častější těžké havárie jezdců na městských, většinou dlážděných okruzích, mnohá zranění, mnohdy i smrt vedly stále častěji pořadatele k hledání nových silnic pokud možno mimo města. A novou trať našli i pořadatelé v Třebíči. V úzké spolupráci s orgány města a za vydatné pomoci třebíčských podniků se podařilo ve velmi krátké době vybudovat novou asfaltovou silniční spojku mezi městskou částí Týn a silnicí vedoucí na Velké Meziříčí.

Start a cíl byl zachován, dále vedl okruh Jejkovskou branou přes Novodvorský most ulicí B. Šmerala (dnes Cyrilometodějskou) k odbočce na V. Meziříčí a pokračoval serpentinami až k nové odbočce do Týna. Tam ulicí Táborskou kolem rybníka Kuchyňky na ulici 9. Května a prudkým náročným klesáním se dostal přes Podklášterský most a po odbočení do Jihlavské brány do cíle. Okruh měl v roce 1957 tedy délku 6700 metrů a byl přejmenován na Horácký okruh. Hned první rok měl velmi kvalitní jezdecké obsazení. Závod na 9 kol vyhrál před 10000 diváky ve 125kách překvapivě teplický J. Beneš na ČZ před K. Bojerem a Parusem. 250ky vyhrál S. Malina na ČZ, 350ky F. Helikar na Jawě. V roce 1958 vidělo 15000 diváků nejlépe obsazený závod celé historie. Třídu 125 vyhrál V. Parus, 175 ccm J. Beneš opět před K. Bojerem, 250ky G. Havel. Třída 350 ccm byla vypsána jako Cena Vysočiny a v cíli bylo pořadí: Šťastný, Čada, Helikar, Srna. V dalším roce se v květnovém termínu již nesešla taková konkurence, zato zde poprvé závodily sportovní a závodní automobily. Výsledky byly tyto: 175 ccm 1. J. Kaštan (otec Ivo Kaštana, účastníka dakarské rallye) 2. A. Šváb (pozdější mistr světa na ledové ploché dráze), 250 Slavíček, 350 Hlaváč. Finanční náklady na pořádání závodů se stále zvyšují, stejně jako vysoké nároky na zabezpečení okruhu. V roce 1960 se zde konají závody naposledy a to jako mistrovství Moravy. Třebíčský závod byl poznamenán tragickou havárií Zdeňka Malíčka v předešlém závodě v Krnově. Tento fakt pak také potvrdil správnost rozhodnutí nepořádat zde již další ročníky silničních závodů. Naposledy vyhrál třídu 125 J. Tůma před O. Krmíčkem, 250ky A. Pražák, 350ky S. Klátil před A. Gorusem. Automobily do 850ccm A. Gbelec, 1100 ccm V. Valenta…

Poslední verze okruhu v Třebíči svou jednou polovinou sice vedla mimo město, ale právě úsek silnice vedený zastavěnou částí byl velmi nebezpečný. Ať už sjezd z kopce, nebo přejezd přes oba mosty včetně průjezdu náměstím, kde byl start a cíl. Z dnešního pohledu je bývalý okruh již téměř celý pohlcen městem. Je zajímavé srovnat mapu z let padesátých a současnou...

Obsah článku vznikl díky dnes již nežijícího třebíčského motoristického fandy pana Jaroslava Malého, který pečlivě archivoval tiskové materiály z těchto závodů.