Moravskotřebovský silniční okruh

V roce 1981 byla úspěšně dokončena čtyřletá snaha členů automotoklubu Moravská Třebová - vybudovat silniční okruh vhodný pro závody automobilů a motocyklů. Uspořádali na něm poprvé silniční motocyklový závod.

Původní myšlenka na využití starého, již nepoužívaného úseku hlavní silnice z Moravské Třebové na Mohelnici vedoucí serpentinami přes kopec za městem, počítala s propojením s nově vybudovanou silnicí vrytou do kopce v přímém směru. Ke vzniku přibližně pětikilometrového silničního okruhu bylo potřeba především vybudovat dvě zatáčky, které by starou silnici spojily s novou na obou koncích plánované dvoukilometrové roviny. Čtyři roky zdlouhavých jednání, přesvědčování a vyřizování všech nejrůznějších povolení. Roky, kdy mnohdy sami nevěřili v konečný úspěch jejich záměru – vybudovat závodní okruh za relativně nízkých finančních nákladů. Ale podařilo se jim to a dne 20. 9. 1981 se jel na nové trati  premiérový motocyklový závod. V prvním ročníku bylo depo umístěno v okolí mimoúrovňové křižovatky u Linhartic. Jezdci na startu roztlačovali své stroje těsně před mostem v mírném klesání směrem do města, jelo se ve směru otáčení hodinových ručiček. Po 1,5 km  přímé silnice lemované svodidly se před městem otáčelo vracečkou o 180 stupňů zpět. Po starém úseku

silnice se stoupalo serií tří zatáček až do levé, v nejvyšším bodu tratě, nad startem. Odtud silnice prudce klesala do ostré pravé zatáčky lemované svodidly na vnější straně. Novou, táhlou pravou zatáčkou se okruh plynule napojil na začátek dvoukilometrové roviny, kterou se jezdci dostali zpět ke startu. Okruh měl jednotný asfaltový povrch a v nejužším místě byl široký devět metrů. Délka 4.8 km, 7 zatáček a převýšení 60 metrů. Z těchto údajů je zřejmé, že na jezdce čekala v kombinaci s čerstvě nalajnovanými krajnicemi opravdu výjmečná trať..

Jednodenní podnik se odejel za účasti 110 jezdců ve čtyřech objemových třídách oblastního přeboru a dvou volných závodů za účasti jezdců 1 a 2 výkonostní třídy. V historicky prvním závodě třídy 50 ccm zde zvítězil Zbyněk Havrda mladší, nejrychlejším jezdcem se stal s motocyklem Yamaha 350 Ernest Korčák s průměrnou rychlostí 126,83 km/hod. V dalším roce, kdy byly vypsány i dva závody mistrovství republiky, pořadatelé na okruhu provedli několik zcela zásadních a nutných změn. Především se ukázalo, že umístění startu a parkoviště doprovodu jezdců bylo špatně dostupné pro jezdce, pořadatele  i diváky. Proto byl v roce 1982 start umístěn na začátek dvoukilometrového přímého úseku a zároveň otočen směr jízdy. Změnou směru se eliminoval především nebezpečný průjezd pravou zatáčkou se svodidly v úseku prudkého sjezdu z kopce na staré silnici. Ve směru do kopce byl průjezd bezpečnější. Proto, aby jezdci nemuseli absolvovat další dlouhé kolo po odmávnutí, byl cíl umístěn přibližně 150 metrů před ostrou vracečkou. Jezdci tedy mohli pokračovat po odmávnutí rovně do depa umístěného nedaleko odtud ve směru do města. V roce 1982 zde v závodě M-ČSSR ve třídě 50 ccm zvítězil Miloš Sedlák před Zb. Havrdou ml. a O. Krmíčkem. Třídu 125 ccm vyhrál P. Baláž před Z. Havrdou mladším a Z. Havrdou starším. Odjel se zde ještě závod přeboru ČSR 125 (vítěz Lamač), 250 (vítěz Pecen), 350 (vítěz Jakl) ccm a v sobotu po tréninkách oblastní závod 125 ccm (vítěz Bulíř). Polohou okruhu byla pro diváky především horská partie poněkud hůře dostupná.

Vzhledem k charakteru trati bylo na moravskotřebovský okruh v dalším roce přiděleno pořádání obou nejprestižnějších tříd mistrovství republiky. V roce 1983 měly závody ve třídě 250 a 350 ccm pouze jednoho vítěze: slovenský jezdec Pavol Dekánek který na svých Yamahách ty roky prostě u nás neměl konkurenci. Třída MR 350 ccm zde navíc jela svůj historicky poslední závod, příští rok byla nahrazena kubaturou 500 ccm. Další závody přeboru ČSR vyhráli: 125 - M. Moravanský, 350 - M. Medek. V sobotním závodě oblastního přeboru třídy 125 ccm pak zvítězil Petr Chvátal. Řada jezdců se pak po tomto závodě přesouvala do Ořechova, kde se jel v neděli závod moravské oblasti. Okruh v Moravské Třebové měl kromě špatné dosažitelnosti pro diváky ještě jedno slabší místo, které se projevilo až otočením směru jízdy: v úseku nové, levé rychlé zatáčky za kopcem. V napojení na starou silnici se přejížděla poměrně nepříjemná terénní vlna. Pořadatelé proto usilovali o položení nového povrchu na celý úsek staré silnice. Po této úpravě měl být okruh vhodný i pro závodní auta. V plánech bylo také zahrnuto pořádání vrcholného závodu zemí východního bloku: o Pohár míru a přátelství socialistických zemí.

Podobně jako svého času v Karviné i zde se mluvilo o možnosti výstavby regionálního permanentního okruhu. Po dostavbě mosteckého závodiště v roce 1983 byly ještě stále ve hře dvě možné lokality pro stavbu našeho druhého autodromu: u Ostrovačic a u Linhartic. S ohledem na dlouhou historii celkem logicky dostala od státu zelenou výstavba brněnského autodromu a v Moravské Třebové tak všechny plány vzaly rychle za své. Přesto, že ještě v roce 1984 i 1985 byl zdejší okruh zapsán ve sportovních motocyklových kalendářích, na čtvrtý ročník se pořadatelům už nikdy nepodařilo dát dohromady dostatek finančních prostředků, což je velká škoda. Velmi podobný okruh funguje například v polských Kielcích. Čtyřkilometrová trať tam využívá pro závody částečně také silnici pro běžný provoz...

Ještě pár let se v úseku cílové rovinky na staré silnici pořádaly závody ve sprintu motocyklů na čtvrt míle, ale to bylo vše. Silnice dnes zeje prázdnotou a je stále ve stavu, jak ji závodní motocykly v roce 1983 opustili. Jen je poněkud užší – náletová vegetace udělala své. Na světě jsou ale dávno již plány jiné, tentokrát na výstavbu dálnice R43 v jeho okolí..

Jsou okruhy, které mají mnohaletou tradici a bohatou historii. Okruh v Moravské Třebové patří do zcela opačné kategorie a vzpomínky na něj pomalu zapadá. Budeme proto vděčni za každou Vaši informaci nebo fotografii, kterou nám pošlete ať už jako tehdejší jezdci, diváci nebo pořadatelé tohoto závodu…