Horoměřický trojúhelník

Po definitivním opuštění okruhu v Dolních Břežanech v polovině sedmdesátých let zůstalo hlavní město bez motocyklového závodu. V roce 1978 se proto parta závodníků z motoklubu Mobi Racing Team rozhodla řešit tuto situaci a uspořádala silniční motocyklové závody tentokrát na opačném konci Prahy - na trojúhelníkové trati u okraje obce Horoměřice.

Využít tuto silnici k závodnímu účelu tehdy napadlo Ivana Placáka, závodníka z nedalekých Roztok, který tudy jezdil na motocyklu denně do práce. Vlastní realizace se ujala parta jezdců z modrobílého teamu MOBI racing team Praha, ve spolupráci se ZO Svazarmu Motosportklub Praha a místním JZD Horoměřice. V dalších letech se spolupořádání ujal ZO Svazarmu ŽSP Praha. Závodní okruh měřil 2,7 km a tvořily ho spojnice mezi třemi křižovatkami - v Horoměřicích, u Černého Vola a u Únětic. Pravá zatáčka na úseku mezi Únětickou křižovatkou a Horoměřicemi byla jediná lahůdka na této trati. Tato zatáčka lemovaná topoly ve výjezdu byla rychlá: někdo zde šel o kvalt dolu, někdo ji prolétl jen s ubráním plynu.. Další nebezpečí číhalo na jezdce ve vjezdu do obce. Po mírné levé na plný plyn se do pravé zatáčky na křižovatce dobrzďovalo z vysoké rychlosti přímo proti plechovým vratům mezi dvěma domy. Stejně tak, jako v Jinolicích u Jičína i tady musely být pro jistotu otevřená obě křídla těchto vrat v době závodů. Tato úniková cesta byla tak poslední nadějí pro mnohé jezdce při kolizním brzdném manévru..

Start byl nejprve umístěn těsně za poslední křižovatkou na okraji obce, později byl posunut až pod fotbalové hřiště. Díky tomu se roztlačovaly motocykly z mírného kopce. Po dlouhé rovině přišla první křižovatka u Černého Vola, do které se najíždělo v mírném levém oblouku. V křižovatce se ostře zatáčelo doprava kolem hluboké, nebezpečné strouhy uvnitř zatáčky (dnes je již částečně zasypána). Zde docházelo mj. k praskání klíčních kostí po pádech a k ohýbání dopravních značek. Dál vedla přímá silnice do mírného stoupání a zhruba v polovině tohoto úseku již po rovině na druhou křižovatku u Únětic. Na ní opět ostře doprava na užší silnici a zpět, směrem k Horoměřicím. Dnes je tato křižovatka před prodejnou Lidl předělána na kruhový objezd. Přibližně v polovině posledního úseku se projížděla již zmiňovaná rychlá pravá. Z plného plynu se pak dobržďovalo v mírném levém oblouku už v obci podél zdí domků a telegrafního sloupu do posledního pravého vinglu u depa. Brzdy, až na jedničku a ostrá pravá cílovka v Horoměřicích, ve které se jezdec musel při správném průjezdu téměř otřít o balíky slámy, kryjící zeď domu uvnitř zatáčky. Pokud nemusel použít „nouzový východ do otevřených vrat“ čekal ho již jen průjezd do cíle kolem plechového plotu místního fotbalového hřiště. Parkoviště závodních strojů bylo umístěno v sousedství poslední zatáčky před cílem, v Horoměřicích v ulici Politických vězňů. Byla to asi ta nejhorší možná varianta, naštěstí místní obyvatelé to respektovali..

V Horoměřicích u Prahy se pořádaly závody oblastního přeboru a později i volný závod pro jezdce 1. a 2. výkonostní třídy. V roce 1981 se zde jelo naposled. Údajně kvůli rušení vojenských radarů na nedalekém palpostu u Turska. V témže roce měly ale pražané možnost navštívit i další závod - mistrovství republiky na novém okruhu v Malešicích...