4. kapitola

Nahlédnutí do mistrovství světa: 1965 - 1968

Mistrovství světa - dvě slova, která zvednou adrenalin v krvi všem milovníkům motocyklové silnice - královny motocyklového sportu. Od roku 1949 byly tisíce povolaných, kteří se zúčastnili některé Grand Prix, ale jen stovky vítězů jednotlivých závodů. A pár desítek vyvolených, kteří vystoupili na stupeň nejvyšší - dokázali získat titul mistra světa. Mistrovství světa - to je vrchol snažení všech zúčastněných - jezdců, továren, okruhů. Jen nejlepší z nejlepších zde mají šanci. O nich se mluví a píše, ostatní zůstávají jen v archivech velkých nadšenců. Normální smrtelník o nich nic neví, zajímají ho jen nejlepší.

Českoslovenští jezdci na domácích motocyklech se dokázali prosadit. Jména Šťastný, Havel, Malina, Bartoš, Parus, Srna, Boček, Havrda, Baláž a další se dokázali zapsat významně do konečných tabulek MS.

Dokázal to i Bohumil Staša. Se strojem ČZ dvakrát v MS skončil v Top Ten, tedy v prvé desítce. Bylo to dvakrát 8.místo v letech 1968 a 1969, vždy ve třídě do 350 ccm. Hlavně v roce 1968 mohlo být konečné umístění ještě lepší. Zde ovšem úřadovala smůla. Vlastně se to ani nedá nazvat smůlou, spíše schválností tehdejších mocenských orgánů. Bohouš nikdy neměl možnost zúčastnit se všech závodů, motocykly zaostávaly za světovou špičkou, přesto dojížděl mezi nejlepšími. Mohl určitě dokázat více, ale doba se změnit nedala, zvláště když si soudruzi usmysleli, že do komunismu se pojede autem a na motocykly nezbývalo. Dalším paradoxem bylo to, že Bohouš, ač tovární jezdec od konce roku 1964 byl vyslán na svůj první závod MS mimo republiku až v roce 1967. A když ukončila ČZ činnost, byl prakticky v MS vyřízen. Se soukromou Yamahou neměl šanci a tovární Jawa nestačila. V sedmdesátých letech se Bohouš mohl prakticky zúčastnit jen GP v Brně. Tedy v době, kdy mohl být jezdecky na vrcholku kariéry (a také byl), mohl jen paběrkovat.

Bohumil Staša: „K mistrovství světa jenom tolik, je to absolutní vrchol, nikde jinde se rychleji nejede. Byla to moje touha a taky jsem se pěkně načekal. Při své mladické naivitě jsem si v roce 1964 myslel, že mi svět leží u nohou. Cha, cha. Bylo to úplně jinak. Takhle to fungovalo venku, ale ne u nás. Tady jsem zařezával ve fabrice, jezdil republiku, sem tam něco mezinárodního. Svět jezdili  jiní. A já stále slyšel, seš mladej, ty se ještě najezdíš.  Až později mi došlo, že to byly nejlepší léta pro naši silnici, ty šedesátý. Já jsem bohužel chytil až závěr, pak už to nebylo ono. Fabrika je fabrika.

Bohumil Staša: „k mistrovství světa jsem se dostal v roce 1965 při naší GP v Brně. A to byla moje klika, že nám to přiklepli. Jinak bych se závodů MS dočkal až za tři roky. V šedesátým pátým jsem pochopil, že svět je vrchol a že u toho musím bejt. Sice jsem nedojel, ale škola to byla parádní. V roce 1966 jsem jel zase jen Brno, ale s dvouválcem. Franta Bočků jej odmítl jet, jel jen vyšší kubatury. Poprvé jsem se zapsal do výsledků MS - 10. místo. Teď by to bylo na body a obrovskej jásot. Tehdá normální umístění. Jak se říká, nic moc, ale já byl spokojenej. Pěkně jsem si zazávodil, dvouválec byl podstatně lepš než jednolampovka. Dojel jsem těsně za Scheimannem a porazil jsem Rentzsche, Molloye. To potěšilo. Z našich jsem byl nejlepší, ale to byla povinnost. Na Japonce, tedy na motorky, jsme se mohli podívat akorát na startu. Jeli je tehdá Taveri, Ivy, Read, Perris - no, samá esa. Ani emzety nebyly špatný. 10. místo - na víc v téhle konkurenci nebylo, Franta měl pravdu."

Bohumil Staša: „Druhej závod v NDR, to byla tragédie. Rok 1967 byl celej divnej. Šťastný a Havel neměli na čem jezdit, Jawa prodala čtyřtakty a že pojede čtyřválce. Výbuch na N-tou! Gustovi jsme půjčili 350 a Šťastný si většinou půjčoval motorku od Chalupníka. Na Sachsenringu jsme byli pro ostudu. Já měl taky po radosti - v tréninku neopravitelná porucha motoru, a bylo po závodech.

V roce 1967 se Bohumil Staša poprvé zapsal do světových tabulek. Brněnský bod znamenal 17. místo v konečné klasifikaci MS 350 ccm a slibné vykročení k první desítce. Poslední den roku přichází velmi smutná zpráva - Gustav Havel zemřel na následky dopravní nehody. Velká ztráta pro československý silniční sport. Bohumil Staša se prakticky stává čs. Jedničkou pro závody MS v roce 1968. Vždyť Jawa má obrovské problémy a Františku Šťastnému přibývají léta.

pokračování příště