5. kapitola

Nahlédnutí do mistrovství světa - dvě osmá místa v MS

1968 - 1969

Bohumil Staša: „TT jsme vynechali, takže dalším závodem byl můj oblíbený Assen. Opět dvě třídy a opět body. V 500 to bylo sice buch, ale ve třipade 4. flek. Byl to opět jeden ze závodů, kdy jsem poznal, co dokáže publikum. Začal jsem špatně, ve druhým kole jsem byl snad šestnáctej. Okruh mi však seděl, je to jeden z mých nejoblíbenějších, takže jsem šel dopředu. Obecenstvo je taky velice na výši. Opravdu jsem cítil, jak mě ženou dopředu a když jsem dojel čtvrtý, měl jsem aplaus. Byl to opravu moc pěknej zážitek, když mně v cizině takhle fandili. Na Holandsko navazuje vždy hned týden GP Belgie, tehdy na rychlíkovém okruhu Spa - Francorchamps. Byl jsem opravu zvědav. Ovšem okruh je skutečně rychlíkový, pouze před cílem jedna vracečka, La Source. Jinak samej rychlej protahovák - okruh pro dobrý motorky. 350 se zde nejely, takže jsem zkoušel štěstí ve 250 a 500 ccm. Ve 250 jsem byl devátý, poslední s plným počtem kol, to mě moc těšilo. Franta Šťastný na 10. místě už byl kolo zpátky. Vyhrál Read průměrem skoro 190 km/h. V půllitrech jsem byl 13., na této trati to víc nešlo. Ago zde tehdá zajel kolo průměrem 208 km/h a celej závod přes 200. Bylo to těžký, když moje motorka měla maximálku tak okolo 230 km/h. Závěr této ceny byl velmi smutný. Opět si člověk ověřil, že všechno může být úplně jinak, než si představuje. V závodě sajdkár se zabili Attenberger se Schillingerem. Tato dvojice předchozí týden slavila vítězství v Assenu a dělala si naděje na titul. Okruh ve Spa rozhodl jinak…

Bohumil Staša: „dalším závodem byl Sachsenring, hned na něj za týden navazovalo Brno. V Německu jsem jel jen třipade a vypadalo to opět velmi dobře. Hned po dobrém startu jsem se držel vedoucí skupinky a pak to přišlo. Nájezd do cílové zatáčky byl moc rychlý, takže jsem ji přetáhl a už jsem se před tou obrovskou tribunou válel. Honem jsem popad motorku a rychle pryč. Podařilo se, opět jsem útočil a diváci šíleli. Potom ale v mašině hrklo a dotlačil jsem ji na 12. místě za obrovského jásotu publika. Co to bylo platný, body byly pryč.

V Brně to bylo pomalu to samý. Parádní trénink - první řada. Jel  jsem moc pěknej závod, nakonec přede mnou jeli jen Ago, Rosner a Šťastný. V posledním kole odešel kondenzátor a zase jsem byl bez bodů. Osmý místo ve 250 mně náladu nespravilo. Co bychom dneska za 8. místo ve 250 dali, co?“

Závěr MS byl v Monze, zde jsem byl opět při tom.  A byla to radost. V půllitrech sice buch, ale v třipade 4. místo. Za mnou skončil Spaggiari a Šťastný, o to více mě mrzelo to Irsko. Nakonec jsem tedy měl 7 bodů a skončil jsem o jeden bod za Frantou na 8. místě. Mohlo to být lepší, nebýt té politiky. Koncem srpna odešel taky výbornej kámoš,  J. Hartle, zabil se v Anglii ve Scarborough. Je to krutý!“

V mým oblíbeným Assenu jsem nijak nezářil. Ve 350 buch a v půllitrech 12. místo - nic moc. Zato Ivy řádil! Když jsem viděl jeho motorku po závodech, co šlo prodřít, bylo prodřený. S Frantovou motorkou to bylo nesrovnatelný. Ivy byl malej ďábel. Ovšem na další Velké ceně bylo všechno jinak. Sachsenring opět vystrčil své zuby. Hned na začátku tréninku jsem byl jeden z prvních, kdo projížděl kolem Ivyho havárie. Bohužel svým těžkým zraněním podlehl. Příčinou bylo zadřené ojniční ložisko, Jawy na to velice trpěly. Byl to pro naši výpravu šok. Když to vypadalo, že silnice opět půjde v našem motoristickém sportu nahoru, takováhle rána. S odstupem času se to dá hodnotit jako jedna z prvních ran, které smetly silniční závody u nás tam, kde se nacházejí ještě dnes. Hrabeme se z toho velmi těžko. Jawa z této GP na znamení smutku odstoupila, ale mně se zadařilo - 5. místo ve 350, dalších 6 bodíků.

Bohumil Staša: týden na to se jelo Brno. Na Sachsenringu jsem odjel pár kol se čtyřválcem a zde v Brně jsem na  něm trénoval. Pro závod ale volím jednolampovky. Pěkně jsem se svezl, v půllitrech jsem dokonce první kola závodil s Agem. Nakonec z toho byly pěkný umístění: 250 - 12., 350 - 6., 500 - 3. Ale moc jsem se nemohl radovat. Na Veselce havaroval Franta Boček a za pár dní zranění hlavy podlehl. Bylo to jak v začarovaném kruhu. Jawa přišla během týdne o dva jezdce. Františkovi jsem potom stál v krematoriu u rakve, je to strašnej pocit. Když si člověk uvědomil, že mu bylo 34 let, měl děti… Od Brna Jawa angažovala Grassettiho, vypadal velmi dobře.

Letos to s Irskem konečně vyšlo a do Ulsteru jsme jeli. I když to bylo na vážkách.

Zrovna tam začaly ty bláznivý náboženský nepokoje. Nakonec se jelo, ale spokojený jsem byl málo - 9. místo v půllitrech, těšil jsem se na víc. Ale byl jsem poprvé za kanálem - jízda vlevo, ale našemu sportu tady opravdu rozumí.

A je tady závěr: Velké ceny Itálie a Jugoslavie. V Itálii ve 35O opět sedmý, ale moc jsme se smáli. Grassetti zde předvedl, čeho je schopen, z vyhraného závodu udělal kovbojku, první varování, ale nebylo to bráno vážně. Jugoslávie: ve 350 vyhrála Jawa s Grassettim, já byl čtvrtý, ale to mi náladu nespravilo. Nejel zde Ago, který nejel ani v Imole a mě se v půlitrech dařilo. Poprvé v životě jsem byl v treninku při GP nejrychlejší. V závodě to byla nádhera, všem jsem ujel. Všichni drželi palce, ovšem převodovka mínila jinak. V půlce - drrr, a bylo po ptákách. Smůla. Nakonec zde vyhrál Nash s Nortonem.“

pokračování příště