10. kapitola

…vítězství a prohry! 1973 - 1978

Bohumil Staša: „v Bratislavě 1973 se zabil můj tehdy největší soupeř u nás - František Srna. Svedli jsme spolu mnoho krásnejch soubojů, hlavně v letech 1971-72. Měl vždy perfektně připravený motorky a jezdit uměl. Pravidelně jsme se podělili o tituly, ale taky jsme se dokázali pěkně pohádat. V sedmdesátým roce v Novém Mestě nad Váhom například…nevím, co ho to chytlo, asi chtěl na Slovensku vyhrát. Začal dřív tlačit, tak jsem mu klasickým posunkem ukázal, že je blbej. A už to bylo, strašně jsme se dohádali, hnal mě až na sekci - ale jezdec to byl… I jeho syn v pozdějších letech byl dobrej. Nepřemýšlel jsem jenom o ukončení kariéry, trochu mě lákala auta. Formule Škoda - zkouška proběhla v Piešťanech, svezení to bylo pěkný, ale… Vždycky je nějaký to ale! Závodit se dalo pouze doma a s formulí Easter jen po lidodemo - nic pro mě. Mezitím se objevil velký soupeř, Peter Baláž. Měl výborně připravené Yamahy a s Jawama jsem na něj neměl. Zvláště, když jsem toho měl dost. Moc práce, trvalo dlouho, moc dlouho, než jsem zjistil, že v garáži japonce neporazím."

Motocykly, které vyjely z garáže v ulici Za rájem 1000, nyní Blatenská, nebyly vůbec špatné. Byly to stroje ARRO-ČZ 500. Yamakro, VABSTA, MBS125 a MBS250. S těmito motocykly dokázal mnoho, ale nikdy to nebyl absolutní vrchol. Tyto stroje byly velmi dobře připravené, ovšem továrna je továrna.

Bohumil Staša: „jezdec přece nemůže dělat všechno. Jak má podat dobrej výkon, když si vůbec neodpočine. Dobrej mechána je potom k nezaplacení. Chce to ovšem zápal pro věc, já jsem měl na kluky dost štěstí. Stále mě lákala nejsilnější kubatůra - půllitry. Postavili jsme ARRO-ČZ, dvouválec, dvoutakt, šoupátko, vodník. Bylo to hezký, ale svez jsem se jen párkrát - závodů půllitrů se u nás moc nejelo a to jsem ještě většinu odjel na Yamaze  350 ccm. To byla velmi vděčná motorka. S dalšími odvozeninami od Yamahy jsem se svezl v republice - nic moc. Na rozdíl ode mě byl v té době Peter Baláž v pohodě.“

Bohumil Staša: „při mezinárodních závodech u nás jezdil často János Drapál. U Maďarů byl úplně jinej systém než u nás, ale o tom možná později. V polovině sedmdesátejch let jsem nějak ztratil jistotu a taky to bylo znát. Snad se na mě podepsaly dva pády v r. 1974. První přišel v Jičíně ve třídě do 750 ccm. Tehdy to šlo do módy hlavně hodně kubíků. Jelo se to od 350 ccm do 750 ccm… Měl jsem zde šanci s lehkou „třiapůlí“, protože těžká motorka byla handicapem. Yamaha šlo jak víno, mohlo tam bejt tak 250 km/h. Šáhnu na brzdu a bylo to. Utrhlo se táhlo reakce a už to tady bylo. Letěl jsem a myslel jsem, že je to můj konec. Nakonec to spravily dva měsíce v sádře. Pak přišly PIEŠŤANY, tam jsem taky lehnul. Nic zlomenýho, ale otlučenej jsem byl jako píšťalka. Na rok se mi zde zadařilo, ale takových okamžiků jsem v té době moc neměl. V roce 1975 jsem vyhrál s tovární Jawou třídu čtvrtlitrů. No, málem to skončilo špatně. V poslední točce před cílem mě málem sestřelil Baláž. Názory jsme si vyměňovali ještě na stupních vítězů… pochopitelně - nic neproved!“

Bohumil Staša: „pěknou vzpomínku mám na RAVO 125. Rain mě kontaktoval a já po delší době sednul na stopětadvacítku. Byl to dvouválec, mělo to úroveň. Bohužel, zde bylo pár nepříjemných věcí - v Hořicích mě nenechali jet. Důvod! - prý nemáme odtrénováno. Kolik jsem v Hořících najel kilometrů, to už nespočtu. A potom zlobilo zapalování, bohužel to chtělo finanční injekci, ale ta se nedostavila! Představa byla reálná, umístění v Brně okolo sedmého místa, ale bohužel… Potom za pár let jsem jel svoji MBS. Malý kubatury pro mě nejsou, po letech větších objemů to nebylo ono. Úzký gumy, točí se to jako blázen, člověk furt nikde není. Takže zase jen 250 a 350 ccm a sem tam nějaký ten závod do 500, nebo 750 ccm. Zmáhalo mě taky cestování za závody, furt někam jedeš a furt nikde nejsi“.

„Přišel rok 1977 a Jawa konečně vypotila pořádnou motorku. Hodně se angažoval Peter Baláž a jezdecky byl taky ve výborné formě. Já jsem věřil, že s pořádnou motorkou mě to zase chytne, že krize pomine. Dá se říct, že to vyšlo, na konci roku byl doma další titul dvěstěpadesátek, ale boje to byly velmi tvrdé“.

Ano, byly to skvělé závody, o titul mistra republiky bylo svedeno šest urputných bitev. Šest okruhů vidělo souboje dvou nejlepších jezdců. Rivalita byla podmíněna i národnostně - Čech a Slovák, navíc šlo o účast v MS v roce 1978. Kdo bude lepší… Bohuš Staša se dostal opět do své staré dobré formy. Jeho promyšlená a technická jízda slavila velký triumf. Potřikráte dokázal porazit Petera Baláže, (Baláž jednou upadl), prohrál pouze dvakrát. V jednom závodě ale byla fabrika bita. Byl to závod ve Velkém Meziříčí, kde oba „továrníky“ porazil velký talent z Brna - Jirka Mrkývka na Yamaze a to zezadu tvrdě tlačil další brňák Jiří Král. Třída 250 ccm byla nejzajímavější na všech okruzích, kde se mistrovství jelo.

Bohumil Staša: „dařilo se, dokázal jsem to. Peter mě porazil jen, když jsem měl problémy. V Novém Mestě nad Váhom rozhodly gumy. Petr jel Micheliny, já Dunlopy. Na tom hladkým asfaltu moje gumy v samém závěru závodu odešly. V Hradci Královém jsem najednou měl botu celou od oleje, zvolnil jsem, nic se nedělo, ale dotáh jsem jen druhé místo. A velkej zážitek mám z Velkýho Meziříčí. Já i Peter jsme oba měli problémy, takže nás udělal Jirka Mrkývka… Dojel jsem s úplně zaolejovaným hledím přilby, čím jsem tehdy koukal opravdu nevím. Získal jsem titul a těšil se, že opět pojedu svět, nebylo z toho nic. Opět přišlo troškaření. V té době začal jezdit Láďa Polák, v Brně 1977 jsem mu na národní závod půjčil třistapadesátku a jel velmi dobře. Později se specializoval na stopětadvacítky a ty mu šly k duhu. Zase přišly myšlenky na odchod, ale je to jako když chceš přestat kouřit.

Bohumil Staša: „v sedmdesátých letech jsme se ven moc nedostali… Dokonce jednou ani nepovolili start ve Frohburgu. Komedie! Vrcholem v té době pro mě bylo třetí místo v Imole v třiasedmdesátém roce s dvěstěpadesátkou a pak Sachsenring 1977. Tam jsme si pěkně zazávodili s Drapálem, který v závěru vzdal. Měl jsem na něj a to mě těšilo. Vždyť v letech příštích jsem neměl ani na Laza z Kuby, byl sice dobrej, ale měl výborný motorky. To už ale patří do POHÁRU, kterej byl vymyšlenej v roce 1977 a jehož první závod dvěstěpadesátek patřil bez kompromisů mě.  Pak už jsem to jezdil na svejch motorkách, ostatní na tom nebyli o nic líp, mám na mysli nás - Čechy a Slováky. Všichni ostatní měli motorky za státní peníze, což bylo moc znát - hlavně u Maďarů! Drapál byl výbornej jezdec a měl taky vynikající materiál. Byl to PMP suverén a to mě moc nebavilo. Dostal jsem se sice až do Talinu - taková dálka - ale…“

Bohumil Staša: „v roce 1978 jsem opět bez motorky. Snažím se dát dohromady VABSTA 250, šoupě - spodek Yamaha, válce Morbidelli… Na závody jsem vyrazil až v polovině roku a stal se zázrak. Jako v pohádce se objevil pan Dolíhal a koupil od Merkla Yamahu 350 ccm. Ale byl to očistec, tolik poruch jsem snad nikdy nazažil. Ale hlavně, že se to opět rozběhlo. V dalších letech dávám dohromady dvěstěpadesátku, díly mě zásobují hlavně Merkl a Müller. Ale i Walter Willa mi dost pomůže - když se potkáme a vůbec nevadí, že je čtyřnásobný mistr světa. To se spíš u nás objeví někdo s nosem nahoru, ale tak to už v životě bejvá.“

pokračování příště