Naše sestava a celá koncepce byla poněkud zvláštní – Kawasaki ZRX 1200 a Suzuki SV 650 NA. Kwak (přezdívka pro Kawasaki ZRX 1200) vyrazil již ve středu 1.července a já s SVčkem den poté. No a protože jsme s sebou vezli spoustu věcí a hlavně jsme chtěli po Švýcarsku jezdit s motocykly „na lehko“, čili bez zbytečné bagáže, tak jsem si SVčko vezl na vozíku, což - jak se nakonec i ukázalo – se docela vyplatilo. Už jenom proto, že při cestě tam, ale i zpět bych pěkně zmokl. Bydlení jsme měli zajištěné v domku u naší kamarádky v Buchsu, takové středně velké město naproti Lichtenštejnsku. To byl tedy vždy náš výchozí bod, dá se říci v srdci alpských velikánů. A ještě jedna malá poznámka – pro rychlý přesun jsme měli na obou motocyklech švýcarské dálniční známky. Toto se později také ukázalo jako výhodný tah.

První den - pátek 3.7.09

První výlet se tedy měl konat v pátek – v plánu byl průsmyk San Bernardino - nicméně obloha nám dala ráno jasně najevo, že na motocykl to nebude – celkem zima, štíty hor v ocelově šedých mracích a hlavně déšť. No nic, takže rychle změna plánu. Volba padla na termální lázně v St. Margrethenu. Takže jsme vzali s povděkěm auto a vyrazili směr Bodamské jezero. Tohle bych vám chtěl doporučit jako opravdu skvělý tip na výlet, protože když jdete ve Švýcarku do termálních lázní tak jsou opravdu luxusní, zejména tou atmosfétou. Voda 35°C, masážní trysky v hlavním bazénu, bublinková koupel, vířivka – no podle velikosti to spíše bylo jak nějaká vodní dráha – a okolo toho vše velmi příjemná atmosféra. Zhruba 2/3 bazénů byly ve venkovní zahradě, kde také stál jakýsi zapadlý baráček, ve kterém byla úžasná parní sauna s mentolovou párou. Užili jsme si tu více jak 2 hodiny zábavy a relaxu. Mezitím se nám již začalo projevovat typické alpské počasí. Mraky zmizely jak pára nad hrncem, obloha téměř azurově modrá a začalo to celkem slušně pražit. Takže jsme odpoledne jeli na kratší výlet už s motocykly.

Vyrazili jsme okolo 3-tí odpoledne z Buchsu směrem na severozápad – čili horami směrem k Bodamskému jezeru.

Trasa v bodech (cca 150km): Buchs – Grabs – Gams – Wildhaus – Stein – Neslau – Wattwil –Neslau – Zitburgi – Appenzell – Alstatten – Sennwald - Buchs

To, co stojí z této cesty za zmínku je právě stoupání z rýnského údolí směrem z Gamsu na Wildhaus – špičková silnice s nádhernými scenériemi. Stoupáte po pěkné asfaltce se středně rychlými serpetinami do zelené stráně plné alských stavení a úchvatný je právě ten pohled dolů do údolí. Jakmile se vyjede z tohoto úbočí, vjede se do lesa a silnice se mírně zhorší. Okolo jsou štíty kopců vysokých tak do 2km a pochopitelně zelené stráně, horské potoky, krávy… Na cestě z Wildhausu na Wattwil je opět jeden velmi pěkný úsek zpoplatněné silnice 1. třídy okolo Ebnat-Kappelu. Pro ty, kteří nemají nálepku, se to dá pochopitelně objet. Po krátké zastávce ve Wattwilu jsme se obrátili  a jeli směrem  zpět a v Neu Sankt Johannu jsme odbočili na silnici 2-hé třídy vedoucí do hor na Krazeren Passhohe. Silnice je to poměrně úzká a vypadá spíše jak nějaká zapomenutá cesta, nicméně s kvalitním asfaltovým povrchem a s mnoha serpentinami, kde se člověk otáčí takřka „na pětníku“. Někdy je dobré před touto zatáčkou, pokud do ní není vidět, zatroubit. Setkání s autem by totiž mohlo nedobře dopadnout. Krazeren Passhohe je vlastně taková vyvýšenina 1300 m.n.m vysoko a je zde malý lyžařský areál. Poté se už jenom klesá. Zajímavostí je, že na těchto odlehlých cestách jsou touto dobou dosti často vidět výstražné trojúhelníky. Ty ale neoznačují porouchné auto, nýbrž místními zemědělci posekanou trávu, která se suší na teplém asfaltu. dále jsme pokračovali na Appenzell a poté na Alstatten. Nad Alstattenem je opět nádherný úsek silnice, která klesá zpět do rýnského údolí, takže opět nádherné vyhlídky. Tento úsek je hojně navštěvován motorkáři a navíc ho křižuje ozubená železnice. Odsud jsme se odebrali již zpět a naše poslední zastávka vedla na kávu do metropole Lichtenštejnska, tedy do Vaduzu. Zde se dá celkem dobře zaparkovat motocykl na označených místech a je to pochopitelně zdarma. V centru Vaduzu se nachází spoustu různých více či méně povedených plastik a roztodivných uměleckých děl a zrovna tou dobou tu byl i koncert, takže zde byl docela cvrkot. Ve dvoře budovy Lichteštejnské Landesbank hrála jazzová kapela pro mě celkem pěkný swing v dobovém hudebním aranžmá.