Tímto bychom chtěli poděkovat prostějovskému závodníkovi Davidu Píchalovi z Free-Moto-Teamu, že nám poskytl svůj report z jeho letošního „školení“ z počátku roku 2009 ve španělském Jerezu. Následující řádky, které byly vlastně "vytaženy z propadliště" fóra, jsou plné krásně čtivých pocitů a zážitků doprovázené jak jinak, než hovorovou a někdy až velmi jadrnou češtinou. Pokud vás baví silniční motocyklové závody a zákulisí kolem, pak si to užijte.

Silvestr v Jerezu jak jsem ho viděl, zažil, cítil a zaznamenal. Report nejen o racingu

UPOZORNĚNÍ: Následující text je autentický report psaný každý den pod různým vlivem událostí, někdy i pod vlivem tekutého plechu z kraje plzeňského, proto není určen pro ortodoxní češtináře a hlídače pravopisu, neb je plný vulgarismu, nesprávných tvarů a stejně tak i neofic. názvů. Může se vyskytovat záměna „i“ v „y“ a opačně, páč přece jen jsem rodu mužského čili téměř až na zženštilé výjimky rodu primitivního za což se nestydím (zase umíme jiné věci)… a vůbec buďte rádi že jsem to nepsal rukou vlastní, to by jste z toho měli úplný hovno… Nic nehodlám ani po čase měnit, opravovat nebo mírnit, možná se některé řádky z teplého místa v křesle v obývacím pokoji nebo ze židle v kanclu budou zdát jako hloupé, ale já to tak zažil, cítil a bezprostředně po okamžiku ten pocit zaznamenal. Píšu to hlavně pro sebe, abych si i po letech oživil všechny ty zážitky, i když někdy ne zrovna pro mě lichotivé. Jo a je to kurvadlouhý tak bacha na to…

David Píchal

Spolumajitel a jezdec prostějovského týmu Free-Moto-Team účastnící se Mistrovství motocyklů České Republiky ve třídě „volná do 600ccm“ a vytrvalostního seriálu Czech Endurance Cup (CEC) s motocyklem Yamaha R6R 2008. Zároveň je také majitelem stejnojmenné firmy Free-moto, která se zabývá především prodejem vlastně dovezených motocyklů.

Pokud se o tomto týmu (nebo firmě) chcete dovědět více, koukněte na jejich web: http://www.free-moto.cz.

Takže…

Cesta dlouhá 3200km byla přesně taková jakou jsem čekal … dlouhá, prvních 2500km se to dalo a hnala mě touha po zážitku, ale těch posledních 700km do cíle bylo už nekonečných. Poplatky na dálnicích jsou nehorázné, naše dálniční známka za tácek/rok je oproti tomu úsměvná …, ale s tím se počítalo. Proti spánku používám žvýkačky a že jich padlo skoro 50ks, žaludek se mi ke konci proměnil v jednu velkou Orbitku a není se co divit, dokonce jsem ten mentol cítil i při močení… no nic, příště zkusím jinou příchuť , třeba jahod :o) Pokud ve Svěrákově filmu „Rozpuštěný a vypuštěný“ jsou všude kachny, tak ve Španělsku jsou to všude krávy, až jsem to nevydržel a zastavil, že se dám s jednou do řeči… ale krávy jsou snad všude stejný a to i ty dvounohý, nedalo se z ní dostat vůbec nic… takže jsem aspoň vykonal malou potřebu a to najednou ožila a odešla k ostatním, asi se s tou vůní mentolu ještě nesetkala nebo že by mé 2.centimetrové hovado ??... těžko říct co jí víc vyplašilo. Příjezd na okruh je značenej dobře, bez problému jsem to po cca 44hod. cesty našel. První koho jsem potkal a promluvil na něj jednu z pracně naučených vět v Němčině, něco jako: „Helou voe, hojte ist šén tag …“ byl Čech jak poleno Luboš.

Uff…spadl mi kámen ze srdce… tak hned aspoň pozitivum. Luboš už několik let žije ve Frankfurtu a zde dělá doprovod německým boháčům. To mi bylo jasný hned jak mi řekl že ve vozíku za luxusním obytňákem je Ducati Desmosedici RR za 70t eur, majitel letí letadlem a že čeká až dorazí… byl tam s ním i jeden „normální“ němec s Ducduc 1098 a ten byl hodně v pohodě, hned že si projdem trať abych viděl co mě čeká a mohl se do rána třást hrůzou. Ani mi nevadilo že mám zrovna v sobě pořádnou dávku kilometrů bez poctivého spánku. S radostí jsem se vydal na téměř 5km dlouhou procházku …vždyť jsem na svém vysněném místě které znám jen z TV... stojím pod ohromným diskem nad cílovkou a třesou se mi kolena.

Pochybuju že by horolezec na vrcholu Mount Everestu myslel na to dát si první šlofíka a pak třeba zítra kouknul z té výšky dolů… ani Armstrong na měsíci si nešel první lehnout, takové věci se na takovém místě dělají až když je na ně čas... jojo… tady je ta zatáčka před cílem kde Rossi v posledním kole sporně vytlačuje vnitřkem Seteho Gibernaua mimo dráhu a získává tak vítěztví na svou stranu… zajímavé... v TV se to zdálo všechno větší, těším se až zde tady taky poletím… doufám že podobné pocity má závodník z daleké země i v našem Brně.