Šarišský rychlostní okruh motocyklů

První záznam do bohaté pomyslné „kroniky“ města a jejich autoklubů bylo datum 20.10.1947, tedy hned v úvodě poválečné éry historie závodů na Slovensku. Tehdy jistě netušil nikdo z domácích aktivistů, že to takto potáhnou až do roku 1992. První vavříny si z městského okruhu odvezli Burza Josef, Bursa Vojtěch, Baláž Ľudovít a Kostoláni Alex.

V průběhu této éry bylo několik roků, ve kterých byla pauza, ale tradice byla vždy úspěšně navázaná. Postupně se z oblastních závodů stala celostátní záležitost v zastoupení tehdejší špičky a tak k Bertolimu, Jurášovi, Kročkovi, Delimanovi nebo Srnovi přibývali na stupních vítězů i Mirek Čada nebo František Šťastný. Mezinárodní punc dostaly závody v podobě jezdců z Maďarska. První záznam o body do Slovenského mistráku byl z roku 1970, později byly závody doplněné o celostátní volnou třídu. Tehdy tam vítězili Srna, Baláž, Korčák, Haščič, Oravec.. Bohužel, přesto že je z té doby dostatek programů nejsou žádné informace o trati, pořadatelé neuvedli ani délku okruhu. Jisté je jen to, že šlo o městskou trať. Tato éra skončila v roce 1975.

 Po přestávce se slovenský šampionát vrátil na Šariš v roce 1986. Tehdy byl už okruh situovaný na dálniční výpadovku z Prešova směrem na Košice a měřil 3,470 km. Vzhledem k existenci autodromů byly závody z ulic měst pomalu vytlačené. Takto v Prešově vznikla relativně bezpečná a bezproblémová verze okruhu, na které dominovali především domácí závodníci. Při této příležitosti musíme vzpomenout na řadu skvělých jezdců, kteří pochází právě z Prešova. Jsou to především Imrich Majoroš, Marián Troliga, Peter Majoroš, Juraj Burkert, Ladislav Botko, ale i Stefan Tomko v starší éře závodů –  později ředitel Šarišského okruhu. Tito jezdci to měli vždy o něco složitější, vždyť jezdit  na závody z tohoto nejvýchodnějšího města na Slovensku třeba do Mostu nebo Dymokur a hned v pondělí ráno do práce, bylo vždy mnohem obtížnější než pro jiné jezdce. Mimochodem Prešov je snad jediné město na Slovensku, které se může pochlubit dohromady 31 ročníky závodů.

Mistrovství Československa se jelo v Prešově od roku 1988, a vzhledem k tomu hostující piloti z Česka doplnili startovní pole i v závodech M-SR, samozřejmě mimo nároku na body. Diváci tedy dostali dárek v podobě toho nejlepšího, co naše okruhy nabízely. Mohli tleskat výkonům nejen Majoroše a Troligy, ale i Dekánka, Haniky, Ševčíka, Molnára, Pertlíčka, Medka, Morávka a dalších. Na jubilejní 30. ročník v roce 1991 měli pořadatelé dokonce vytipován nový, delší ale zároveň pomalejší okruh, který byl situován od přemostění čtyřproudové silnice z dosavadní trati směrem do města. Snad kvůli úzké a nebezpečné silnici v úseku podjezdu dálnice se nakonec pořadatelé z AMK KROS Prešov rozhodli jet opět na známé verzi okruhu.

Ten se celou svou délkou nacházel mimo město a přesto, že disponoval třemi vracečkami na jedničku a retardérem, byl velmi rychlý. Silnice v oblasti přemostění dráhy byla lemována svodidly z obou stran a proto ještě navíc obložena stovkami balíků slámy. Dráha se tak zdála poměrně dobře zabezpečená, ovšem na mokru bylo vše trochu jinak. A na silnici se svodidly místo bezpečnostních zón samozřejmě hůř.

Osudný, 31. ročník provázel déšť jak z anglického hororu a ani hvězdami nabité pole nedokázalo tyto chmury rozehnat. Propršel celý víkend, jezdci na slickách vůbec nevyjeli (snad jen kromě P. Dekánka?). Nejprve v hluboké noci po sobotním treninku, nevydržel u Stašů v depu pod tíhou vody přístřešek nad motocykly a za strašidelného praskotu trubek se poroučela k zemi celá jeho konstrukce. Druhý den B. Staša mladší - coby vítěz  sobotního tréninku třídy 250 ccm do závodu na radu svého otce nenastoupil kvůli nebezpečným podmínkám na okruhu. A potom přišla tvrdá daň v podobě nešťastného pádu hned v úvodním závodě MR 125 ccm. S těžkými zdravotními následky havaroval teprve 19-letý jezdec Vojtěch Lednár - velká naděje slovenské silnice. Tento pilot měl v posledním kole celých 30 sekund k dobru na druhého jezdce, když po sjezdu z mostu v úseku napojení na dálnici spadl. Osudným se mu staly středová svodidla, pod kterými po pádu skončil. Závodník byl okamžitě dopraven vrtulníkem do Košické nemocnice. Jak se později ukázalo, tento pád bohužel znamenal konec motocyklové kariéry tohoto mladého jezdce. V tomto kritickém místě, kde se sjíždělo z mostu dolu na dálnici a řadil se čtvrtý rychlostní stupeň, nestačilo množství napršené vody odtékat a na silnici se tvořila obrovská louže. I v závodě vyšší třídy zde někteří jezdci dostávali těžký aquaplaning, naštěstí pořadatelé toto nebezpečí již signalizovali vlajkami. Tímto incidentem byla daná definitivní tečka za možnou chutí pořadatelů v něčem dál pokračovat. Historicky posledními vítězi na Šarišském okruhu se stali Marek Morávek, Maďaři Kiss a Lovasi.