Banská Bystrica

Středoslovenská metropole symbolizuje srdce Slovenského Národního Povstání, které bylo naší generaci servírované na každém kroku. Nic proti tomu, ale kdybychom dělali anketu mezi současnými teenagry co o tom ví, možná by mnozí koktali. A když by jsme v anketě pokračovali otázkou, čím je spojený motocyklový sport s tímto městem, nevím, jestli by byl výsledek lepší. Napříč tomu málokteré město se může pochlubit tak bohatou a rozsáhlou historií v pořádání rychlostních závodů jako Banská Bystrica. Třeba podotknout, že spíš výjimečně najdeme město, kde závody přežily od doby rozmachu komunismu až po novodobý „kapitalizmus“ těsně před rozpadem ČSFR.

První etapa závodů byla situovaná do městské části Bánské Bystrice a její počátek byl přesně na MDD 1.6.1952. Možná s nějakými přestávkami tu diváci viděli závody až do roku 1970, když poslední tři ročníky byly zařazené buď jako kvalifikace nebo samotné Mistrovství Slovenska. Nerad, ale musím tuto etapu vzpomenout jen hrubě informativně, neboť přesných podkladů  je k dispozici minimum. Takže když napíšu, že to bylo období vlády závodníků jako Smatlánek, Kročka, Dubóczy, Srna, Deliman nebo Moravitz snad bude historii učiněno zadost. Mistrovská éra 1967 - 1970 se konala ještě stále v městské části sídliště, jak byly závody neoficiálně nazvány (závody sídlištěm). Tehdy se už objevovali mezi vítězi i Baláž, Solnica, Horváth nebo Petrinec.

Cena SNP, Badín

V letech 1976 až 1989 byla Cena SNP trvale významnou součástí kalendáře závodů na Slovensku. Ať už se jednalo o M-SR, později o M-ČSSR, závody PMP, dominantní zůstali volné mezinárodní závody s velmi dobrou zahraniční konkurencí. Mimo celé naší špičky jsme tu viděli dokonce i mimoevropské závodníky, ať už Kubánce nebo exotického Honkongčana Kwonk-King-Wonga, velké vítězství tu dosáhli Drapál, Nikolov, Kehrer, Gaechter, Raggringer nebo další. Triumfovali tu i Staša, Baláž, Troliga, Majoroš, Dekánek, Havrda, Mitošinka či Klimek. 3.600 metrů dlouhý dálniční okruh se zde jel naposledy v roce 1989.

Cena SNP, letiště Sliač

Třetí etapou bylo přestěhování ještě o pár kilometrů dál, mimo dálnici, tentokrát na letiště ve Sliači, kde jsme zaznamenali v letech 1990-1992 za asistence ducha bývalé sovětské okupace tři ročníky Ceny SNP v rámci mezinárodních mistrovství ČSFR a M-SR. Zabezpečení závodnického „servisu“ tu bylo minimální, trať betonová a hrbolatá. Samotný okruh byl vytyčen starými pneumatikami a balíky slámy, ale trať byla bezpečná. Konkurence se sešla vždy dobrá, takže vše téměř v pohodě. Z našich tu dosáhli na věnce Majoroš, Kacko, Dekánek, Troliga, Žižka i Puškár. Plán okruhu zveřejněný nebyl, předsi jenom utajení „sovětské“ državy bylo přednější, dokonce nebyla známa ani délka okruhu (údajně 2 700 m). Diváci si pamatují souboje Majoroše s Kackem, první roky se honili s Bohoušem Stašou ml., potom s Hulešem, ale na Imriška doma nedohlédli. XVII. Cenou SNP byla ukončená éra závodů v Banské Bystrici a okolí. Dušan Ivanič, jako hlavní duchovní těchto závodů vyexportoval název do pokračování na letišti v Boľkovcích, dokonce zachoval i počítání ročníků, ale tyto závody už neměly zdaleka takový ohlas, jako stará dobrá klasika na dálnici u Badína.