Dunajský okruh mieru

V Bratislavě, jak hlásaly dobové titulky v denících, byl vlastně začátek poválečné éry motocyklových závodů na Slovensku. Datem 4. 8. 1946 začala novodobá historie početných závodů v hlavním městě. Tehdejší dělení tříd nebylo jen podle objemu, ale i podle výkonnosti na tzv. seniorské a juniorské kategorie. Nenechejte se zmýlit názvy, nešlo o věk závodníků, ale podle přesných regulí a dosáhnutých umístění se závodník propracoval až do celostátní špičky s názvem senior. V prvních třech letech ovládli pole teď už legendární závodníci Kostoláni, Vitvar, Parus, Juráš, Šteflovič a další, už tehdy doplněni o zahraniční konkurenci. Určování ročníků bylo u závodů ve slovenské metropoli trošku závádějící. Vždy šlo o to, který pořadatel se zhostil této úlohy a ten si logicky diktoval i názvy závodů. Zaznamenali jsme Bratislavský okruh, Dunajský okruh, Slovanský okruh, Horský okruh Slavínem, Okruh Gotwaldovým náměstím. Aby to bylo přehledné, spíš se dá říct o pořadovém čísle závodů a ne ročníků, neboť v letech 1950, 51,52,56 se jely prokazatelně závody dvakrát v roce a to ještě nemáme určitě všechny údaje. Pokud jde o samotné okruhy, s jistotou víme podle dobových záznamů v tisku, že Dunajský okruh vedl po nábřeží, ty ostatní se bohužel dopátrat nepodařilo. Každopádně toto období bylo ve znamení úspěchů tehdejších slovenských hvězd, kterými byli Juraj Ejem, Eduard Bertoli, Ivan Mičík, Tomáš Smatlánek, František Kročka a František Srna. Toto trvalo až do roku 1956.

Slavín

Právě posledně zmiňovaný František Srna v sedmdesátých letech dlouho přemýšlel, kde by se daly zorganizovat závody v Bratislavě, která byla od jeho bydliště v Pezinoku doslova několik kilometrů. Kromě toho toužil navázat na tradici bratislavských závodů, které se konaly krátce po válce. Jelikož měl tehdy téměř dominantní postavení v domácích i mezinárodních závodech, tak Slavínský okruh v ulicích města byl do jisté míry jeho prestižní záležitost. S pořádajícím AMK Slavín při TSMB Bratislava připravili dne 8.10.1972 městský okruh dlouhý 3.400 metrů a vedle  tříd 250 a 350 ccm v rámci Slovenského mistrovství vypsali také celostátní mistrovství tříd 50, 250 a 350ccm. Trať měla start u sportovního stadionu Slovanu a vedla z Bajkalské ulice na Trnavskou, potom na Tomášikovou, Vajnorskou a zpět na Bajkalskou. Okruh dálničního charakteru byl lemován betonovými obrubníky z obou stran a měl dobrý asfaltový povrch. Fendrich v nejslabší třídě zvítězil a dokázal svojí  tehdejší výkonnost. Srna startoval  ve 250 a 350 ccm. V slabší třídě vyhrál právě před ním Bohouš Staša, ale ostatní třídy už patřili před nadšeným obecenstvem Srnovi, který si tak odnesl tři vítězství. Jediným stínem byla nepříjemná havárie Zdeňka Bímy v závodě třídy 350. Pád v úseku u sportovní haly a vážné zranění hlavy ho na dlouhou dobu vyřadilo ze závodní činnosti.

V návaznosti na návrat motocyklových závodů do Bratislavy vznikaly v tichosti plány výstavby prvního uzavřeného okruhu nás. Lokalita byla vybrána u sportovního letiště Vajnory, ne náhodou nedaleko Slavínského okruhu. Dá se říct, že pořádání závodů v Bratislavě v těchto letech směřovalo k podpoře tohoto projektu. Srna pracoval v Technických službách města a kromě toho, že se velkou mírou podílel na pořádání Slavínského okruhu, tak také v této věci se velmi angažoval. Případný divácký úspěch závodů měl tento projekt dostatečně podpořit. Z dnešního pohledu nevíme, jak dalece byly tyto plány realizovatelné, myšlenka to ale byla dobrá. Vždyť například v Anglii je řada autodromů, které jsou vystavěny po obvodu menších letišť, navíc zde hrála nemalou roli výhodná zeměpisná poloha města vzhledem k našim jižním sousedům..

V roce 1973 dostal proto tento motocyklový podnik ještě významnější rámec, závody o federální body se jely po tréninkách už v sobotu, neděle patřila mezinárodní konkurenci s řadou zvučných jmen. 4,1 km dlouhá trať měla navíc přímý úsek za startem s vracečkou a jelo se obráceným směrem než v premiéře. Pro zpomalení nájezdu do rychlé levé zatáčky kolem koupaliště Kuchajda byl v Tomášikové ulici zařazen retardér, kde jezdci přejížděli z jednoho pruhu silnice do druhého. Sobotní závody začaly třídou 250 ccm. František Srna ten rok jezdil tovární dvouválcové motocykly Jawa 250, 350 ccm. Před startem v Bratislavě řekl vedení závodního oddělení, že by chtěl na domácí trati startovat s vlastními motocykly. Dokonce se svěřil několika přátelům, že by se chtěl po Bratislavě s karierou definitivně rozloučit následujícím závodem mistrovství Slovenska v Trenčíně. V závěru tréninků mu však vypověděly službu oba jeho motocykly Jawa-Yamaha, na kterých měl startovat (zadřené ojniční ložiska - pravděpodobně špatný olej). Pro třídu 350 měl připraven náhradní motor, závodu 250-tek se dle jeho vlastních slov neměl zúčastnit. Další sled událostí popisuje František Kročka, který stál v parkovišti vedle něj a v tomto závodě startoval ze třetí řady: všiml si, že jeho místo vítěze treninku v první řadě je  prázdné. Proto ho překvapilo, když Srna přijel na start na poslední chvíli na (svém bývalém) vypůjčeném dvouválcovém motocyklu Jawa. Nejlépe odstartoval, ale po asi 100 metrech se posadil, zpomalil a propadl se celým polem jezdců. Snad si zapoměl otevřít benzinový kohout.. Vedl Staša před Francem a Barešem za nimi dalších 23 jezdců, Srna však rychle postupoval dopředu. V polovině okruhu, v nájezdu do třetí zatáčky byl již před Kročkou na sedmém místě. Hned za zatáčkou mezi železniční stanicí Nové Město a Kuchajdou byl právě na doporučení Srny zařazen zmiňovaný retardér. Rychlá levá a hned za ní následující pravá zatáčka z jednoho pruhu dálnice do druhého se projížděla na třetí převodový stupeň, rychlostí okolo 150 km/hod.

Na vnitřní straně zatáčky byly umístěny 3 balíky slámy, každý z nich vážil kolem 30kg. Srna očividně snižoval náskok prvních jezdců. Při vjezdu do levého pruhu byli oba jezdci jedoucí před Srnou těsně vedle sebe. Pravý jezdec lehce zavadil o balík slámy na vnitřním okraji pravé zatáčky, ten se pootočil a posunul střední balík do tratě přímo před Srnu. Náhlé zbrzdění motocyklu vymrštilo závodníka ze sedla a jezdec i stroj letěli v kotrmelcích po směru jízdy dál ze zatáčky. Prolétl několik desítek metrů vzduchem až na chodník a tam narazil hlavou na vysokou podezdívku plotu, která nebyla nijak chráněna! Kročka jedoucí za ním v zhruba 10 - 15 metrovým odstupem se jen těsně vyhnul balíku slámy a vše se mu tak odehrálo přímo před očima. Teprve později si uvědomil, kdo to havaroval. V momentu, kdy Kročka pod dojmem událostí na chvilku zaklapl na rovině plyn, se o něj zezadu otřel Baláž, málem tím sám způsobil nebezpečnou situaci. Při průjezdu tímto místem v dalším kole již stál Srnův motocykl opřený o plot a balíky slámy opět stály na svém místě. Pomoc tedy přišla okamžitě. Srna byl v bezvědomí ihned odvezen do nemocnice, bohužel následkům těžkých zranění hlavy při převozu podlehl..

Teprve po skončení sobotního závodu přišla do parkoviště tragická zpráva o úmrtí nejlepšího slovenského jezdce, zasloužilého mistra sportu Františka Srny. Mnozí jezdci, kteří ho dobře znali, byli zprávou o jeho smrti tak otřeseni, že se vzdali účasti na nedělním mezinárodním závodě a odjeli domů. Ještě dlouho po tragédii se v tisku objevovaly různé úvahy o příčinách pádu. Zcela určitě mělo na nečekanou situaci a následnou reakci na ní velký vliv obrácené řazení a brzda na vypůjčeném stroji než jak byl zvyklý, možná i to byla příčina zpomalení jeho stroje hned po startu, stres spojený s organizací závodu a v neposlední řadě také vypůjčená helma, která mu údajně zpřetrhala vazy… V závodě zvítězil Staša před Balážem, Novotným, Francem, Jarolímem a Tofelem, Kročka dojel desátý. Okruh  měl poměrně velmi dlouhé rovinky a v mezinárodních závodech svědčil rychlým produkčním Yamahám zahraničních jezdců. Nad nedělními výkony Lenka, Köhlera a Bischoffa z NDR, Švéda Gunnarssona nebo Švýcarů Rungga a Harzenmosera tak visel stín sobotní tragedie, naši jezdci zajeli hluboko pod své možnosti se snahou o maximální bezpečnost.

Tato tragická událost měla za následek skutečnost, že přesto, že se zvažoval třetí ročník, jako memoriál Františka Srny, tak další pokračování Slavínského okruhu už nebylo. S Františkem Srnou odešly navíc také veškeré sny a plány o vybudování prvního autodromu u nás…