Takže sušit a celej den v Sidinách znamená další pár ponožek, co se dočká lázně v NIVEA SOFT CREME s vůní mandlového oleje. (sponzor pořadu, k zakoupení ve všech prodejnách Tesco, před použitím si řádně přečtěte příbalovej leták případně se poraďtě se svou domácí pradlenou,varování ministerstva zdravotnictví dlouhodobé užívání způsobuje mandlový dech) Odpoledne při pohledu do ubývajících konzumačních zásob se narychlo rozhoduji pro návštěvu Jerezu a k nákupu nějaké domácí pochutiny, také i nějakého dárku pro osoby blízké občas využívané při problémech s dopravní policií. Po bloudících zkušenostech z Cadiz, sebou beru klubko nitě, které si uvážu za zrcátko a budu odmotávat :o) Překvapují mě celé áleje mandarinek které se zde asi považují za odpad...

Velké nákupní centrum jsem našel napoprvé ani nevím jak. Problém byl v tom, že nakupovat na stejném místě si zřejmě usmyslelo celé Španělsko, protože najít místo k parkování , valit se houfem nakupujících a následně něco nakoupit, bylo tak vyčerpávající, že 15kolovej závod na místním dromu byla proti tomu brnkačka pro děti. V samotném obchodě panoval tak neskutečný bordel, kterej by snad omlouvalo jedině to, že by bylo prvních 10minut po tsunami. Navštívil jsem velké oddělení hraček, kde vše bylo od lidí naházené tak, jak to tam hodili, když si rozmysleli že to nechtějí, přitom to vzali 100m jinde. Spoustu věcí se válelo po zemi, mezitím děti hrály fotbal s míčem, občas s plyšákem… jeden balon jsem dokonce našel až v masně asi 200m od místa prodeje. Nedalo se zjistit co kolik stojí, ale podle fronty u pokladny bylo asi vše skoro zadarmo. To samo i s oblečením… některé zboží vypadlo, že si ho někdo sundal a v novém odešel, ale zřejmě to bylo to tím, že se válelo několik dní na zemi kde po něm lidé šlapali, než ho někdo z personálu zase pověsil. V již zmíněném oddělení hraček zažívám boj téměř jako na závodní dráze. Hledám usilovně dárek pro mého 6ti letého syna, když mě už zdálky zaujme jedna postavička se strašlivým zjevem a hned vím že tohle bude přesně ono… tohle jsem u nás neviděl… byl to GODZILÁTOR, určitě uměl všechno snad i žehlit prádlo a vysávat. Dřív než jsem to zjistil, ho pevně uchopila nějaká místní buchta a začala ho prohlížet. Bohužel byl poslední. Jsem znalej různejch obchodních fint z výprodejů v CZ a okamžitě nasazuji výraz nezájmu o domnělé monstrum a prohlížím si jiné věci, kdybych ještě uměl místní řeč, určitě bych prohodil něco jako: „panebože to je hnus, jak to může někdo koupit…“ bohužel řeč neovládám, ale nasazuji pohled opovržení, i když ve skutečnosti se modlím ať to zahodí …PUSŤ TO KRÁVO !!! PUSŤ TO KRÁVO !!!, tak zní moje modlitba… žena ale neslyší mé prosby a neustále pátrá po ceně a něco mumle svému druhu… já už nervózně kroužím kolem jako sup a pátrám po jiném kusu… marně, je opravdu poslední…

Žena jako by vycítila z mého hledání, že drží něco vzácného a začala i s GODZILÁTOREM korzovat po prodejně… stále jsem cítil, že není pevně rozhodnutá. Jal jsem se jí nepozorovaně pronásledovat… zas tak nepozorovaný to nebylo, protože i ona mě po očku sledovala. Je to ztracený , už vím jak bylo Arnoldovi když v jednom filmu bojoval o figuru TROTLMENA, nebo TURBOMENA... už nevím… Prostě ženská vycítila, že mám o to zájem a vítězně ho tiskla v náručí… sakra, už jsem to mohl mít vyřešený, teď pátrám dál po něčem podobném, nakonec volím podobnou zbraň jako ten GODZILÁTOR držel v ruce a nejradši bych ji hned vyzkoušel a vystřelil té dotyčné minimálně oko… :o) (vše v této části berte s nadsázkou) Jestli někdo tvrdí o Italech že to jsou bordeláři, tak je to velká urážka. Nic podobného jsem v Itálii nezažil… doma jsem ještě uvažoval, že bych i nějaké motorky koupil přímo v Espaňol, ale ještě že jsem od toho upustil, stačí co bylo vidět na ulici. Co ale musím pochválit, je výběr v jídle, to u nás není , jen kolik druhů masa se tu vyskytuje, i když teda v různém stadiu rozkladu a plísně. Nelekejte se, nic závadného, jen prostě místní zvyk stejně jako v Itálii nechat maso syrové bez tepelné úpravy vyschnout a případně plesnivět, což ovšem nemá vliv na chuť, právě naopak… je ovšem lepší k takovému masu příliš nečuchat, voní to stejně jako silonové ponožky po celotýdenní túře v kanadách po saharské poušti nebo prostě jako moje ponožky za jeden den :o)) To stejné platí i v obchodě pouze se sýry, který jsem také navštívil. Člověk pracující v takovém krámě musí být jistě svobodný a ve svém osobním životě zcela opuštěný, možná i svými sousedy nenáviděný… z toho už ten smrad po celodenní šichtě musí sálat všemi póry na těle… zlaté uranové doly u nás.

Ceny jsou velmi přijatelné, koupil jsem tři plátky masa na gril+tři grilovací párky+dvě dlouhé bagety+ jogurtové mléko 750ml vše za 4,5e!!! Oblíbené Orbitky v balení 50ks(můj osobní název „jednorázovky“) jsou tu o 5korun levnější a navíc i v jiných příchutích!! Příště si nakoupím až tady, nemá smysl nic vláčet, i když jsou to většinou věci skrývající výrobky neznámé a nápisy nesrozumitelné, řídím se pravidlem „do čeho nevidíš, nekupuj“, pokud do toho vidíš, udělej si sám rozbor z čeho to je a jak to asi chutná, vyvaruj se věcí na kterých je zvíře které se u nás běžně nekonzumuje s výjimkou asijských restaurací. Nekupuj konzervy, vedle kterých jsou vystavené obojky, náhubky, misky na žrádlo atd., většinou tyto výrobky nejsou moc chutné… zaleží na štěstí po čem sáhneš. Když už jsme u toho, celkem vyplašeně jsem z dálky viděl za jednou výlohou malá něco jako terária se štěňaty různých ras, která dováděla v natrhaném papíře… otřesný pohled, naštěstí to nebyla jídelna, ale zverimex… i tak by jim Srstka dal co proto… Večer byl konečně ve znamení jídla z masa, což jsem už 3 dny neměl.