Miroslav Dvořák: vzpomínky na minulost - dokončení..

  Závod 11.8.1974 v České Třebové byl v pořadí čtvrtým a zároveň posledním podnikem v sezoně 1974, jehož výsledky se započítávaly do celkového hodnocení mistrovství ČSR ,,A". V tréninku jsem nezajel špatný měřený čas a přes poměrně hojnou účast jezdců jsem na startu odpoledního závodu stál v první řadě. Je pár minut před závodem a jezdci se začínají seřazovat na výjezdu z depa, kde čekáme na pokyn pořadatele k nájezdu na startovní čáru. Pokukávám po motorce, jestli je vše v pořádku a najednou můj zrak spočine na prasklině rámu. Pár metrů od nás stála svazarmovská Praga V3S vybavená autogenem. Rukavice, helmu dolů, nasadím svářecí brýle a už svařuji prasklý rám těsně před startem závodu. Pro vyučenýho autoklempíře žádný problém. Jenom, aby se to zvládlo včas. Vše dobře dopadlo a já se stihl postavil na startovní rošt. Žádné trauma, ani psychický šok z takto hektického úvodu do hlavního závodu jsem neměl a abych to zkrátil, dojel jsem závod na třetím místě. První byl O. Řehák na motocyklu VAB, 2. Milan Hercík na ČZ a 3. já na motocyklu, jehož základem byl motor z Jawy 90. Bohužel po projetí cílem jsem v přívalu radosti udělal něco, za co jsem byl okamžitě (a po právu) pokárán od sportovního komisaře a co mě ještě dlouho bylo předhazováno jako hrubé porušení sportovních řádů. Když mě odmávli jako třetího na konci závodu, tak já vůl po několika metrech zastavil, otočil se a v protisměru se vracel do cíle místo toho, abych dále po odmávnutí pokračoval ve směru jízdy a objel celý okruh. No, prostě jsem udělal blbost..

Tak mám za sebou, po návratu z vojny, první sezonu mistrovství ČSR A v silničních motocyklových závodech ve třídě 125 ccm. Bylo mi 21 let a byla to moje první a zároveň poslední sezona, kde jsem se zúčastnil všech závodů, které se započítávaly do konečných výsledků. Čtyři závody: jedno šesté místo, 1x čtvrtý, 1x druhý a v posledním závodě třetí. Celkem 35 bodů. O. Kába senior měl celkem bodů 30 a vzhledem k tomu, že to bylo pouze ze dvou závodů, které dojel na prvních místech a v ostatních nestartoval, byl mistrem ČSR A vyhlášen on a na mě zůstalo druhé místo. Ve střediskovém hodnocení Motosport klubu Praha ve třídě 125 ccm  jezdců II. výkonnostní třídy mi patřilo 1. místo a v celkovém hodnocení střediska bez ohledu na kubaturu motocyklů a výkonnostní třídu jsem s celkovým počtem 35 bodů obsadil 7. místo. První byl B. Staša a za mnou ne zrovna neznámá jména jako K. Sedláček a Fr. Svatoš. Byl to pro mě obrovský úspěch, ale zůstal jsem pevně na zemi a nevznášel jsem se kdesi v oblacích. Postup do federálního mistrovství a zároveň první výkonnostní třídu, která je k tomu zapotřebí jsem odmítl. Byl jsem si vědom, že můj motocykl není schopen konkurovat svým výkonem a ani svou vizáží motorkám jezdícím v mistrovství republiky. A tím se dostávám k tomu, abych napsal pár řádek o mém ,,závodním stroji". Na fotografii z České Třebové, kde svářím prasklý rám je krásně vidět co pohánělo můj stroj. Motor z Jawy 90 v úpravě Jirky Vorla, který kdysi pracoval ve strašnické Jawě. Zdvih původní, vrtání upraveno na průměr 55 a tím byl zvýšen obsah na cca 116,5 ccm. U pětistupňový převodovky byla upravena jednička o dva zuby a dvojka o jeden zub do rychla. Ostatní převody zůstaly v původním poměru. U ojničního ložiska na klice byla nahrazena hliníková klec, která se zadírala, nahrazena klecí duralovou a byl klid. Horní uložení zůstalo i s ojnicí původní, na jehlách. Spojka originál, pouze deska, která přitlačovala lamely byla profilovaná a z duralu, aby se neprohýbala, neboť byly použity tvrdší pružiny. Zapalování pouze na baterku, ale bohužel klasické s kladívkem. Co se týče podvozku – obrázek si může každý udělat sám z přiložených fotek. Ocelový ráfky, jawácký brzdy, na předku snad nebyl ani dvouklíč a pneu? Z devadesátky. Na předku byl slušný vodící dezén, ale zadní guma byla vhodná tak na dnešní endura. Něco mezi silnicí a motokrosem. Spodní kluzáky přední vidlice pocházely z Jawy 90, ale trubky vidlice byly dělané. A s tímto ,,vercajkem" jsem si vyjezdil I. výkonnostní třídu a postup do MR. V té době  v MR jezdily poměrně rychlé a v té době již vychytané motocykly domácí výroby jako RAVO, VAB, BV, AHRA, TATRAN a další. To byly závodní stroje na poměrně vysoké úrovni,  jejichž konstruktéři se významně zapsali do historie československé silnice. Krom těchto ryze československých strojů v závodech startovali také motocykly MZ a začali se objevovat motorky s motorem Maico, Yamaha atd. a na ty jsem rozhodně neměl a něž abych dělal ,,křoví" a dojížděl okolo 20. místa, tak jsem to raději zabalil a postup do MR odmítl. Motocyklové, ale i ostatní sporty, kde jsi odkázán nejenom na sebe, ale i na techniku, tak tam rozhodují peníze a ty já, ani moje rodina neměla. To jestli jsem měl talent, nebo štěstí, nebo od všeho trochu to ať posoudí jiní, já se hodnotit nebudu. A abych byl objektivní a moc se nechvástal, tak si myslím, že v té době stačilo mít středně rychlý motocykl, který vydržel celý závod a nekleknul hned v druhým kole a to byla moje JAWA  JIVO (Jawa v úpravě JIřího VOrla).

1975

Prvním závodem v roce 1975 byl podnik v Městci Královém, který se nezapočítával do žádného mistrovství a mohli tam startovat jezdci  I. i II. výkonnostní třídy. Organizátoři v Městci milovali motocyklové závody a byli schopni uspořádat i tři termíny závodů za jednu sezonu. Tento, 27.4.1975, byl závodem prvním. Vzhledem k tomu, že v předcházející sezoně jsem skončil celkově na druhém místě, tak pro tuto sezonu mi bylo přiděleno startovní číslo 2. Startoval jsem z první řady a závod jsem dojel na třetím místě. První byl J. Tesař #17, druhý startovní číslo 33 Vl. Jeník , třetí s # 2 já a na čtvrtém místě Josef Vichera, jezdec první výkonnostní třídy z mistrovství republiky, který skončil celkově v sezoně 1975 ve třídě 125 ccm na 10. pozici.

A tak se mi po letech začali honit hlavou myšlenky, jestli jsem to tenkrát neměl v tom mistrovství republiky přeci jenom zkusit. V té době jsem občas zašel za Jirkou a Honzou Vaněčkovými, kteří stavěli, ať oba vyučený zednickým řemeslem, závodní motorky ve sklepě podolskýho činžáku. Konstruktérem a ladičem jim byl Láďa Háček, díky kterýmu Honza získal několik titulů mistra republiky ve třídě 50 a 80 ccm. Tenkrát mě požádali, jestli bych jim nezavařil trubkový rám na Honzovo prvního Kreidlera. Měli vše krásně připravený, naohýbaný a nastehovaný trubky, jen vzít do ruky autogen a vařit. Tak jsem jim to zavařil. Oba bráchové byli takoví podnikavci. Něco levně koupit a se ziskem prodat. Já sám jsem jim vyvařil několik zkorodovaných osobních aut, které levně koupili a obratem po opravě se ziskem prodali. Jejich otec byl velmi šikovný krejčí a za to co jsem pro kluky dělal mi jejich taťka ušil krásnou koženou kombinézu se zelenými pruhy, která měla premieru v již zmiňovaném závodě v Městci. Takže nové startovní číslo, nová kombinéza, nová helma, ale starý motocykl.
V roce 1975 jsem se zúčastnil ještě jednoho závodu a tím byl závod 10.5. v Dobrušce. Bohužel z tohoto závodu nemám žádné fotografie, neboť ostatních závodů v tomto roce jsem se již neúčastnil a s fotografem p. Sejkem, který byl na všech podnicích jsem se již nepotkal. Pokud tam byl a fotil, tak zůstaly mnou nevyzvednuty v jeho archivu. Jedinou vzpomínkou a důkazem, že jsem se zúčastnil závodu jsou oficiální výsledky, které mi zaslal organizátor závodu. Já jsem dokončil závod až na 7. místě, o kolo zpět za vítězným Stašou. V té době mně oslovil jeden z mých kamarádů, jehož strýc, který pracoval ve výzkumném ústavu motorových vozidel jako konstruktér, by nám navrhl a namaloval rám na nový motocykl, kde by byl použit opět základ motoru z Jawy 90. A tak jsem po závodě v Dobrušce můj úspěšný motocykl prodal Ivanu Michálkovi a já jsem se pustil do stavby nového motocyklu. Motor opět, tak jako u prvého motocyklu, předělal a upravil Jirka Vorel. Motor v novém provedení měl vodou chlazený válec a hlava byla chlazena vzduchem. Možnosti byly stále omezené a tak obsah byl, tak jako u prvního motocyklu necelých 117 ccm. Já jsem se pustil do stavby rámu a toho ostatního a po roce usilovný práce vznikl poměrně hezký motocykl. Ráfky už byly duralový, přední brzda dvouklíčová, držáky stupaček a stupačky, rovněž i veškeré záchyty brzdné reakce z odlehčeného pečlivé odvrtaného duralu. Veškeré laminátové díly jako kapotáž, podsedlovka, palivová nádrž jsem vyrobil na polystyrenových kopytech já. Takže sezonu 1975 a jaro 1976 jsem strávil v dílně při stavbě závodního motocyklu pro sezonu 1976.

1976  
Vstup do sezony v roce 1976 s novou motorkou nebyl pro mne nijak valný. Vlastně si toho z této sezony moc nepamatuji. Ale abych se vrátil k té nové motorce. Od začátku to nebylo ono, výkon nebyl zdaleka takový, jaký měla motorka, kterou jsem v roce 75 prodal Ivanovi Michálkovi a tak jsme se s ní trápili a hledali v čem je problém. Prvním závodem, kam jsme s novou motorkou jeli, byl 6. června Most. Jaký byl výsledek si ale vůbec nepamatuji. S největší

pravděpodobností byly s motocyklem stále problémy a možná do závodu jsem se vůbec neklasifikoval. Dalším podnikem bylo Ústí nad Labem 27.6. ale s jakým výsledkem to opět nevím. Dne 29.8.1976 jsem se pak postavil naposled na start silničního motocyklového závodu. Na Činěveský okruh se nám konečně podařilo motorku trochu vyladit. Původem malého výkonu v předešlých závodech byl špatně zvolený tvar výfuku a to má jak známo u dvoudobých motorů podstatný vliv na výkon. A díky tomu jsem dojel aspoň na 7. místě. Kdyby se pokračovalo v laborování nadále, tak by ty výsledky mohly být třeba i lepší. Poměrně docela dobré umístění na tu účast, která tam byla, ale já si to přesto vůbec nepamatuji..

Pak jsem to všechno ukončil, všechno jsem prodal, závodní moto, cestovní Jawičku 250, kombinézu, zkrátka vše co souviselo s motocykly. Na motorku jsem se posadil po dlouhých letech až ve svých 50ti. A 16.9.1976 jsem se postavil na start do života manželského. Moje žena, s kterou žiji i nadále v žádném případě nebyla proti tomu, abych se dále zúčastňoval motocyklových závodů. Ten problém byl v mé povaze. To se musím ale vrátit o mnoho let zpět. Jako devítiletý klouček, kterého hodně bavil fotbal mě táta přivedl na hřiště Slavoje Vyšehrad, kam jsme to měli coby kamenem dohodil a nechal mě zapsat do nejmladšího oddílu žáků.

Tátovi dělalo dobře když slýchal za ochozem komentáře diváckých štamgastů, jak kladně kritizují mojí hru. Z toho malýho  blonďáčka jednou něco bude. Dotáhl jsem to ve Slavoji Vyšehrad až na účast v první dorostenecké lize. Pak ale přišel problém s levým kolenem, kde se mi začal dělat pod kolenním kloubem jakýsi výrustek a mě začalo docházet , že dál hrát fotbal na dobré úrovni už nemám a tak jsem s aktivní fotbalovou činností skončil. Buď všechno nebo nic. Buď nahoře, ne však na úpatí. Během mé fotbalové činnosti, jak jsem již popsal, jsem se začal motat cca od 12. let kolem toho, co smrdělo benzinem. A tak, když jsem v 18 letech pověsil kopačky na hřebík jsem se začal naplno věnovat motocyklům. Závody a motorky mě moc bavily, ale jezdit to jenom pro potěšení, dojíždět kolem 10. místa a doufat, že někdo před tebou odstoupí pro poruchu na stroji a já poskočím o místo vpřed, tak takhle  jsem to rozhodně nechtěl. Dokonce jsme s Zdeňkem Lejčkem uvažovali o koupi komerčního závodního motoru Maico s obsahem motoru 125 ccm. Myslím, že cena se pohybovala okolo 2 500 DM bez cla. Možná, že Zdeněk tu korespondenci včetně prospektů ještě má. Teď si k tomu připočti to ostatní a dostaneš se na závratnou sumu, ale byla by to motorka konkurence schopná v mistrovství republiky. A vzhledem k tomu, že finančními prostředky jsem příliš neoplýval a nechtělo se mi postávat kdesi opodál na úpatí hory, tak jsem to definitivně zabalil. Jako s tím fotbalem. Asi jsem toho chtěl od sebe příliš mnoho, než na co jsem měl. A hlavně musíš být svým způsobem velký sobec a myslet pouze na svůj vlastní prospěch a to já jsem nedokázal. Upřednostnil jsem manželství a rodinu. Na fotce ze startu jsem až ve druhé řadě.č.2. Přede mnou stojí se startovním číslem 3 Ivan Michálek s mojí původní motorkou.. Ještě se vrátím k té sezoně v roce 76. To, že si z toho období dohromady nic moc nepamatuji přisuzuji tomu, že se příliš nedařilo. Nový motocykl, od kterého se očekávalo více, byl v plenkách a tomu odpovídaly i výsledky. Proto nemám žádné poznámky, proto ta ztráta paměti. Zkrátka nestálo to za to, ale celkově těch pár roků, co jsem se motal kolem motocyklů, tak ty za to rozhodně stály a já mám na co vzpomínat. Tak to je vše, došel mi benzin...
                                                                                               Mirek #2