Nový motocykl Yamaha a výborně zajetý přeborový závod v Brně (2. místo) pomohl k dalšímu postupu – tentokrát již do Mistrovství ČSSR nejsilnější kubatury 500 ccm. Nebýt nečekaných technických závad, mohlo být těch věnců v roce 1988 víc...
V roce 1984 začal ve sdruženém krajském přeboru silničních motocyklů třídy 250 ccm závodit můj spolužák Milan Vláčil a v průběhu několika let se mu podařilo postoupit až do federálního mistrovství republiky. Autentické zážitky z těchto závodů jsme průběžně zapisovali do tzv. modrého sešitu, který se s odstupem času stal zajímavým svědectvím zachycujícím atmosféru a ducha tehdejší doby. Doplněn o dobové fotografie a dokumenty je modrý sešit nyní poprvé zveřejněn. Předem prosím čtenáře o shovívavost – nikdy jsem nepředpokládal publikaci těchto záznamů, text je původní a není nijak dodatečně upravený...
S E Z O N A 1 9 8 8
P – ČSR 350: start. č. 26 - YAMAHA TZ 350
SKP A + B 250: start. č. 47 - JAWA JUNIOR 250
Výkony v SKP 250, nový motocykl od Jirky Pertlíčka (35 000,-) a Karel Březina pomohly k postupu do II. výk. třídy. Jsme všichni velmi spokojeni a těšíme se na bohatou sezónu – čeká nás 5 mistrovských závodů v P ČSR 350 /Letohrad, Uherské Hradiště, Brno, Karviná, Most/, 3 v SKP 250 /Letohrad, Kolín, Most/ a závody SKP C podle výběru a možností.
LETOHRAD 23. – 24.4. 1988
Prvním mistrovským podnikem sezóny v Čechách jsou tradičně televizní závody v Letohradě. Již před týdnem se sice závodilo v Brně, kde se výborně uvedl Martin Markalous vítězstvím v SKP C 350 (přes 2 havárie v tréninku), pro nás to naostro začalo až v Letohradě. Na programu byl již v sobotu závod SKP A+B 250, v neděli potom další tréninky a závody P ČSR 350, M ČSSR 250 1V, 125 MTX, 80 ccm a MEZ 1V se slabou mezinárodní účastí. Do Letohradu jsme vyrazili již v pátek večer ve stabilizované sestavě: ŽUK, ŠKODA, 3 motocykly, Martin Markalous, Tomáš Němec, paní Markalousová, Milan, Tomáš, Dana a já. Protože byla zima, odpadl tradiční nocleh na seně pod dohledem hasiče, ubytovaní jsme byli v noclehárně Letohrad. Tréninky probíhaly dobře přesně do polovičky. Potom se rozbilo zapalování u Junáka tak, že jsme ho už nedali do závodu dohromady. A aby byla smůla úplná, nepodařilo se nastartovat YAMAHU do 2. tréninku. Opět jsme byli málem na infarkt. Čas ve 250 1:06,61 byl 2. nejlepší jenom 0,02 s za prvním Sedlákem a určitě to nebylo Milanovo poslední slovo. Takhle se Milan po startu 250 proběhl k hospodě U Novotnů a sledoval nepříliš zajímavý závod naší 3. ligy. Kdyby Junák vydržel, věnec byl jistý. Čas po 1. tréninku 350 1:05,98 stačil na kvalifikaci do závodu, ale pouze na 15. místě. Martin byl na tom ještě hůře, když 2x havaroval (opět), objel jen jedno celé kolo za 1:07,15 a byl 17. z 18 kvalifikovaných. 6 jezdců se mohlo zabalit a jet domů (m.j. Chábera, Talaga, Miller, I. Placák). Závod P ČSR 350 zahajoval nedělní program. Start se nejlépe povedl nejrychlejší dvojici Stloukal – Horák, kteří okamžitě odjeli a ostatním nedali šanci. Tradičně špatný start měl Vintr, který nemůže utlačit těžkou Yamahu a ještě se plete do cesty dalším jezdcům. V tomto případě Milanovi, který tak odjel až mezi posledními. Naopak raketový Martin vypálil z poslední řady na 5. místo! V průběhu závodu si jezdci na 3. – 10. místě několikrát vyměnili pozice. Vintr, který nejhůře odstartoval, se dostal až na 3. místo. Pro závady odpadli Pavlíček, Kunc a Votrubec, Martin byl 1x dlouhý na brzdy a spadnul na 9. místo. Milana opět potkala smůla, když mu upadla páčka a 2/3 závodu odjel bez spojky. 7. místo mezi Zátopkem (jednoválec!) a Foltánem je ale slabé.
Výsledky:
1. Stloukal Yamaha2. Horák „
3. Vintr „
4. Bura „
5. Mandrla „
6. Zátopek Jawa 1
7. Vláčil Yamaha
8. Foltán „
9. Markalous Jawa 2
10. Žitník Jawa 1
11. Havrda Yamaha
12. Vítů „
13. Sedlák Z. „
K ostatním závodům stručně. Nádherný závod jednoválců vyhrál Soukup před Stloukalem a Michalem Placákem, když v posledním kole havaroval vedoucí Kacko a srazil i Placáka. 125 MTX opět velmi dramaticky Klimek před Stloukalem, nájezd Bílého do Nechanického v Jablonecké zatáčce připomínal nálet kamikadze. V 80 ccm vyhrál těsně Vaněček před mladým Klimkem a Krmíčkem. V posledním volném závodě dominoval jezdec NDR Michael Freudenberg, když část našich jezdců (Kacko, Junek, Vařacha, Zavrtálek, Bílý) chodila po depu s rukama a nohama v sádře. Za zmínku ještě stojí, že už při sobotním tréninku chumelilo tak, že vznikal problém co nazout. Dokonce se ozývaly hlasy o tekutých řetězech nastříkaných na slicky. To ale nebylo nic proti zimě v noci ze soboty na neděli, kdy zamrzlá voda roztrhla Vaněčkovi válec a několika jezdcům zlomil led vrtulku ve vodní pumpě (např. Foltánovi). Takové mrazy nezažil ani pamětník Ivan Placák, který dřív jezdil ledovou plochou dráhu!
Poznámky (Milan):
Při sobotním přesunu z místa ubytování k závodní trati asi 5 km před cílem vypověděl Žuk službu (benzínové čerpadlo). Naštěstí se našel poblíž na poli orající ochotný traktorista, který do parkoviště závodních strojů Žuka s motocykly odtáhl. U Yamahy nás zaskočila banální závady – protékající benzínový kohout a netěsnící ventily plovákových komor způsobily, že se kliková skříň zalila benzínem a motocykl pak nešel nastartovat. Přes noc nám taky zamrzla voda, ale jen na ledovou tříšť, se kterou si vrtulka vodní pumpy poradila. V Letohradu se nedaly příliš využít přednosti Yamahy oproti Junákovi (tím spíš, že jsem se s ní teprve učil jezdit), o čemž svědčí i dosažený čas. Příště by to mělo být lepší!
*******************************
UHERSKÉ HRADIŠTĚ 4. – 5.6. 1988
Na závody v UH jsme se všichni těšili, tady Milan před 4 lety zajel výborně a získal svůj první zelený věnec. Letos se nám ale závod nepovedl. Na programu dvoudenních závodů na Slováckém okruhu byly již tradičně SKP C 125, 175, 250, ABC 80, M ČSSR 80, 125 MTX, KLASIK 500 a náš P ČSR 350. K trojúhelníku jsme dorazili v sobotu odpoledne a v klidu shlédli závody SKP C, kde místní matadoři předvedli několik směšných i nebezpečných havárií. Zvláště jízda na zádech (Hečko) po chodníku v Kněžpoli se nedoporučuje! V neděli byli oba jezdci správně bojovně naladěni, když předtím do 2 hodin ladili formu na zábavě. Tentokrát ale zradily motocykly. Zatímco všichni jezdci P ČSR 350 vyrazili na 1. seznamovací trénink, my jsme smutně seděli nad nepojízdnou Yamahou. Nešťastně ulomený šteft hlavy válců zastavil Milana ještě dříve, než vůbec vyjel k tréninku. I když jsme se hrozně snažili vytočit zlomený konec z karterů, v polních podmínkách kněžpolského depa to nebylo možné zvládnout. Tak jsme alespoň drželi palce Martinovi. Do závodu P ČSR 350 se kvalifikovalo nejlepších 21 jezdců z 24 přihlášených. Nejrychlejší byl překvapivě Vintr za 1:23,57. V nemocnici ležel starý Knobloch, kterého Žito v tréninku poslal mezi okrasné smrčky před kněžpolskými domy. Samotný závod byl dokonalou kopií toho letohradského – jenom vedoucí jezdci si prohodili pořadí 1. Horák, 2. Stloukal. Za nimi se tvrdě bojovalo na úzké a nebezpečné trati. Po odpadnutí Kunce, Mandrly i Vintra dojeli ostatní jezdci v pořadí 3. Pavlíček, 4. Šlezar, 5. Muller, 6. Vítů, 7. Žitník, 8. Zátopek, 9. Janoušek, 10. Zachoval (ESO 350!), 11. Matuška a 12. Matúš. Martin Markalous po problémech v tréninku (15. čas 1:30,64) odpadl po několika nadějných kolech pro poruchu na spojce. Přes totální neúspěch se chystáme na vrchol sezóny – závody na autodromu v Brně. Milan s Martinem si tam dokonce zajeli zatrénovat a vyladit motocykly na nejdůležitější a nejprestižnější závod roku.
Poznámky (Milan):
Závod v Uherském Hradišti byl, přesto že jsem se vůbec nesvezl, zatím ze všech nejdražší. To proto, jsem speciálně kvůli němu přiletěl z Moskvy. A letenka – to už je 1500,- Kč, k tomu výdaje za benzín. Prasknutí svorníku má na svědomí špatně ukazující momentový klíč z Ruska. Prostřední tři šrouby byly viditelně nataženy. Je asi lepší důvěřovat vlastnímu citu. Po objevení závady (těsně před prvním tréninkem) jsme se rozhodli udělat vše proto, abychom ji odstranili. Avšak vydolovat zalomený kousek svorníku z karterů se nám nepodařilo ani s pomocí vytahováku. Tak se z nás stali diváci. Po zhlédnutí závodu nás závada mrzela o to víc, neboť jsme to tipovali na 3. – 4. místo v případě dojetí. Tyto body budou asi v konečném účtování zatraceně chybět!
V roce 1988 jsme se spojili s týmem Martina Markalouse a jezdili na závody společně. Tady je Martin na předchozím podniku v Sendražicích, kde Milan nestartoval. Je to foceno po nedokončeném závodě 350 – havárie z důvodu prázdného zadního kola.
*******************************
AUTODROM BRNO 30. – 31.7. 1988
Bez přehánění nejdůležitější závod sezóny se konal na konci července v Brně. Mistrovské závody většiny kubatur se lomily do 2. poloviny a již se začínají sčítat body pro celkové hodnocení. Navíc se zde sešli snad všichni čs. závodníci, protože šlo i o prestiž. Například v našem závodě ČSR 350 spolu bojovali Milan, Martin Markalous a Talaga, v boxech drželi palce Pertlíček, Bartůněk a Vašík svým bývalým motocyklům. Celkem se za 2 dny v Brně uskutečnilo 18 tréninkových jízd a 9 závodů ve třídách SKP C 125, 250, 350, P ČSR 125, 250, 350 (společně), M ČSSR 80, 125, 250, 500, DUNLOP CUP 350 a SUPERBIKE 750. Něco takového nepamatujeme! Počasí závodům přálo. Ještě v pátek večer jsme stavěli stan v dešti, celou sobotu a neděli již bylo nádherně. Naše tréninky a závod se uskutečnily již v sobotu. Po problémech s prokluzující spojkou stál Milan až ve 3. řadě. Přesněji řečeno měl stát, protože po zahřívacím kole již zbývala poslední minuta do startu, mechanici odstoupit – když se teprve objevil v cílové zatáčce. V boxech nás vomejvali, když jsme se dozvěděli příčinu zpoždění – zavřený kohout benzínu. Konečně start – asi 50 motocyklů zaburácelo a začal závod. Od startu se bezpečně utrhnul Horák a jel si pro další vítězství v sezóně. Za ním se tvrdě bojovalo o bodovaná místa. Závěr byl infarktový – do posledního kola Milan najíždí 3., asi 10 s. za Talagou, ale stahuje. Při nájezdu do poslední zatáčky, který je již vidět z depa, Milan stále za Talagou, ale výjezd má lepší, akcelerace a v cíli 2. místo asi 2 metry před Talagou! Největší úspěch dosavadního závodění! Na 4. místě Martin Markalous, takže je důvod k oslavě. Příjemná zábava v parkovišti závodních strojů skončila někdy kolem 4 hod ráno…
Poznámky (Milan):
1. trénink – prokluzovala spojka; 2. trénink – upadla řadící páčka.
Velký význam pro závod v Brně měl trénink, který jsme absolvovali s Martinem asi 2 týdny před vlastním závodem. Navzájem jsme se vyhecovali a zajeli dosti slušné časy (kolem 2’41‘‘). O to víc jsme se těšili do závodu, kde jsme se chtěli ukázat v tom nejlepším světle. Po tréninkách to ovšem zrovna nejrůžověji nevypadalo. Prokluzující spojka a čas 2‘46‘‘ mi předurčily až třetí řadu. Před závodem jsme do spojky přidali ještě 1 kovovou lamelu a bylo vše v pořádku. Ne však úplně. Do zahřívacího kola jsem zapomněl pustit benzínové kohouty a tak jsem doplachtil na „stadion“ kde jsem motocykl odstavil a chtěl zavřít benzín… Na start jsem pak spěchal snad víc než v závodě. Stále jsem si opakoval „Já mu dám – technicky čistě…“, čímž ocenil mou tréninkovou jízdu Martin Rak. Ale nejen to mne hnalo po úspěšném startu (2. flek) kupředu. Zapříčinil to i Martin Markalous, který si mě dovolil předjet (!) a odsunout na páté místo. Nezbývalo než přidat (později brzdit), čímž jsem se dostal na časy 2‘40‘‘ a v poslední zatáčce podjel v té době druhého Talagu (přidřené ložisko zadního kola). Umístění jsem se dozvěděl až po objetí čestného kola.
************************************
KARVINÁ 3. – 4.9. 1988
A na další závod jedeme až začátkem září na obávaný Těrlický okruh v blízkosti města Karviná. U příležitosti Dne horníků se zde koná již XXII. ročník populárního závodu o „Zlatý kahanec“. Z úsporných důvodů jedeme v redukované sestavě – Milan, Tomášové, Martin Markalous, já + Volha s přívěsem + 2 motocykly. Celou cestu leje jako z konve a náladu nepřidá ani upadlý výfuk u Volhy. Pršet přestává až v sobotu ráno a tak znovu musíme počasí poděkovat, že se vždy na tréninky a závody dá do pořádku. Několik slov ke klasické těrlické trati, na které se jezdí již od roku 1967 (původně v opačném směru). Za poměrně krátkou dobu své existence si vyžádala již několik smrtelných havárií motocyklových i automobilových jezdců (mimo jiné Johler, Franc…). Po loňské tragédii Angličana Luise Witha na ní přibyly 2 nové šikany, které zpomalily rychlosti v nebezpečných místech, především v průjezdu Těrlickem. Přesto patří k nejnebezpečnějším okruhům, na kterých se u nás ještě závodí. Náš závod se konal jako společný podnik s SKP C 350 již v sobotu odpoledne. Po problémech v tréninku (ostatně jako vždycky letos), kdy se zasekávaly šoupátka, byl motocykl připraven na závod perfektně. 9. tréninkový čas 3:04,73 ale nebyl právě nejlepší. Po odstartování se Milan chytil vedoucí skupinky jezdců. Postupně začali ujíždět Horák a překvapivě Talaga, který se na domácí trati ukazoval velmi dobře. V dalších skupinkách se bojovalo velmi tvrdě – Milan nedobrzdil retardér „u pily“, rozházel balíky slámy po celé šířce trati, ale pokračoval beze ztráty dál. K.O. znamenalo 5. kolo. Do boxů přijel Milan velmi pomalu a naznačuje, že nebrzdí přední brzda. Po několika vymáčknutí páčky ale motocykl brzdí – později se ukázalo, že příčinou závady byla vypadnutá brzdová destička – v depu už brzdil ocelový brzdič. Milan opatrně vyjíždí, ale v další zatáčce to balí – riskovat na takové trati nemá smysl. Potřetí letos vyhrává Horák, 2. je Pavlíček a 3. Sedlák. Smolař Talaga odpadl ve 4. kole. Martin je až 6. po problémech s motocyklem.
Poznámky (Milan):
Téměř celou cestu do Karviné pršelo. Jen tak zřejmě nezapomenu na opravu upadlého výfuku po nájezdu do hluboké louže, při které jsem ležel pod autem v proudu po silnici stékající vody. Ta se ostatně dostala všude. I do karburátorů motocyklu a tam pak zlobila. Během tréninků zůstávala viset šoupátka, takže jízda byla spíš utrpením. Ve vlastním závodě – v suchém počasí po dokonalém vyčištění karburátorů – už šoupátka nezlobila, ale vyskytla se jiná závada. Do pátého kola jsem bojoval s Petrem Foltánem o čtvrté místo. Držel se mě díky chybám, kterých jsem se dopouštěl, neboť motocykl mi jel podstatně rychleji, než jemu. Ve 2. kole jsem netrefil pořádně do retardéru „u pily“ a rozhozením balíků jsem ho částečně rozšířil. Je fakt, že jsem se při tom pořádně lekl, ale kotrmelec se nekonal. O tři kola později jsem v tom samém místě při intenzivním brzdění „ztratil“ přední brzdovou destičku. Ještě že se to dalo projet rovně. Následné „napumpování“ brzdiče bylo přinejmenším nerozumné, neb mělo za následek částečné poškození předního kotouče.
*******************************
AUTODROM MOST 1.10. 1988
Poslední a rozhodující závod sezóny se koná na malém okruhu autodromu v Mostě. Milan zakládá ad acta povolávací rozkaz do Mikulova – vždyť jde o postup do mistrovství ČSSR! Současně se koná v Hričově M ČSSR 250, takže chybějí favorité Horák, Stloukal, Pavlíček, Kunc. Mladí aspiranti postupu si to tedy můžou rozdat mezi sebou. Po měřeném tréninku je Milan až 7. s časem 1:12,70. To, že Milan není v plné formě, dokazuje Martin Markalous s časem 1:09,77 s pomalejším motocyklem. Jeho šance na postup končí ale v posledních kolech 2. tréninku – upadlý výfuk=zadřený píst na babičce Jawce. Startuje tedy alespoň s Junákem. Po startu 350 je velmi dramatický souboj na špici Mandrla, Talaga, Sedlák, kteří ostatním odjíždějí. Milan kontroluje 4. místo a my se v depu domlouváme, že někdo z vedoucí skupiny odpadne a tím se Milan dostane na 3. a tj. 4. postupové místo celkově. Je to neuvěřitelné, ale všichni 3 vjíždějí do posledního kola těsně na sobě. V poslední zatáčce padá Sedlák, náskok je ale tak velký, že stačí nasednout a dojet o 0,51 s. před finišujícím Milanem. Velké štěstí z Brna se obrátilo a tentokrát přálo soupeřům. Sportovně ale musíme uznat, že Zdeněk Sedlák byl tentokrát lepší a 3. místo si zasloužil. Navíc to je sympatický chlapec a s jeho týmem se kamarádíme.
celkové pořadí P ČSR 350 1988:
Pro úplnost jsou doplněny i výsledky SKP A+B 250ccm, kde na 3. místě celkově skončil Martin Markalous.
Až o několik týdnů později nás potěšil Karel Březina zprávou, že při rovnosti bodů na 4. a 5. místě postupují oba – takže po ročním působení v přeboru se těšíme na M ČSSR v kubatuře 500 ccm !
Poznámky (Milan):
Závod v Mostě, přestože mi nakonec otevřel vstup do federálu, byl zajet velmi slabě. Co kalkulací a úvah mu předcházelo a nakonec výsledek pod psa! Ukázalo se, že spoléhat na to, že někdo nedojede, se nevyplácí. Jak v prvním, tak i v druhém tréninku jsem měl problémy s prokluzující spojkou. Před závodem mi na mé naléhání Danulka koupila dárek k Vánocům – téměř novou spojku od Vítů, kterou jsem hned použil. Jaké však bylo překvapení, když v zahřívacím kole opět prokluzovala. Šlo o sjetí lakované vrstvy na lamelách, což jsem ovšem nevěděl, a tak jsem první tři kola točil jen do 10 000 ot./min, než jsem si všimnul, že už je to v pořádku. Tak jsem ztratil kontakt s prvními třemi jezdci a zvolil vyčkávací taktiku. Velké rezervy jsem měl v projíždění dvojité zatáčky po startu, kdy jsem příliš brzy brzdil. Při výjezdu z předposlední zatáčky se mi zase několikrát stalo, že jsem tam měl o kvalt víc – neomluvitelná chyba. Dvakrát během závodu jsem předjížděl celkem slušně jedoucího Vítů v přesvědčení, že to je odpadlík z vedoucí trojice, avšak chyba lávky. Naopak do cíle pomalu dojíždějícího Sedláka jsem za soupeře nepovažoval. Po závodě jsem byl na sebe dost naštvanej a uvažoval, mám-li se vůbec do půllitrů cpát, když nejsem schopen zajet pořádně ani přebor. Nakonec jsme se však přeci jen s Jirkou domluvili, že zažádáme …..
……. a povedlo se!
P.S. Jaká však bude příští sezóna, to lze těžko odhadnout neb na druhý den po Mostu jsem odjel sloužit vlasti!
pokračování příště..