Poltár: Ipeľský okruh

Když šla řeč okolo okruhů zapadlých v minulosti, vícekrát vzpomínal ať už Jiří Franek nebo Miro Kacko že „v Poltári bylo fajn“. Okruh  tradičně situovaný do ulic, byl profilem jednoduchý a zřejmě značně rychlý, s délkou necelé tři kilometry. Co tedy lákalo závodníky? Na to je jednoduchá odpověď. Jak se říká, mistrovských závodů není nikdy dost. Byly ročníky, kdy některé třídy neměly dostatek závodníků pro udělení titulu Mistra SR, a proto každá aktivita byla vítaná. Ipeľský okruh – jak se závody oficiálně nazývaly – řediteloval MUDr. Milan Štofko. No a i on patřil k pořadatelům, kteří potvrzují srdečnost našeho národa, prostě vládla tam pohodička a poměrně dobré zázemí. Historicky poprvé se však v Poltári jel motoristický podnik už v roce 1957. Nejprve teréní závod motocyklů ale ještě ten rok i silniční motocyklový okruh. Ve třídě 125 a 175 ccm tehdy zvítězil F. Srna. Motoristická pauza v Poltári trvala až do roku 1978. Právě tehdy se MUDr. M. Štofko začal plně věnovat organizování závodů. Nejprve se členy AMK Poltár uspořádal krajský přebor motokár (jel se zde pravidelně až do roku 1980). Hned v dalším roce však už místní automotoklub vypsal silniční závody motocyklů na okruhu přímo v ulicích města.

První dějství motocyklového „Ipeľského okruhu“ bylo tedy v roce 1979. Závod se jel “o cenu ředitele Středoslovenských skláren Poltár". Okruh byl dlouhý 2450 metrů, šířka silnice 7 metrů, 4 levé a jedna pravá zatáčka.  Závody dostaly ihned statut domácího šampionátu a trošku nezvykle se jely jako jednodenní. Krátce po startu třídy 350 ccm došlo k menší kolizi. Pavol Dekánek byl dlouhý na brzdy a srazil sedmileté dítě. Naštěstí se vše obešlo bez zranění. Po jednoleté pauze se v roce 1981 jel druhý ročník. Kvůli nebezpečným betonovým rampám pořadatelé obrátili směr a také se jelo již ve dvoudenním programu. Stejný okruh vedl ulicemi 13 januára, Slobody a Železničná, byl bez převýšení a měl jemnozrnný asfaltový povrch. Depo motocyklů bylo u startu před administrativními budovami ředitelství Slovenských skláren Poltár.

Memoriál Henricha Kurthy

V roce 1983 se kromě závodů M-SR jel poprvé i vložený závod s názvem "memoriál Henricha Kurthy" na počest nadějného slovenského závodníka, který v květnu roku 1981 v Poltári zvítězil ve třídě 250 ccm (v červenci téhož roku pak tragicky havaroval v závodě na Sachsenringu). V tomto vloženém závodě tehdy zvítězil P. Dekánek před M. Troligou a M. Puškárem. V roce 1984 vyhrál M. Srna před R. Mitošinkou a I. Majorošem. Naposledy se v roce 1985 závody jely v dešti a sledovalo je asi 1000 diváků. A proč naposledy? Důvodů bylo víc. Ač byl mezi závodníky okruh oblíbený, jeho zhruba osm betonových sloupů veřejného osvětlení v těsné blízkosti silnice dělalo pořadatelům velké vrásky. Ale ten hlavní důvod byl přeci jen trošku jinde. Několik domácích motokrosových jezdců totiž na pořadatele naléhalo, aby se dál věnovali terénním závodům. Trať již měli vybranou a když navíc syn hlavního sponzora (předsedy JRD Poltár) začínal s motokrosem, bylo rozhodnuto.  Další roky se v Poltári jely již motokrosové závody započítávané do M-SR. V roce 1990 se na zdejší motokrosové trati jel dokonce i kontrolní závod reprezentantů ČSFR na čele s motokrosaři Dukly Praha. Po šesti letech se s rozpadem místního JRD (jednotné rolnické družstvo) rozpadl i Poltárský motokros (stejný scénář jako v mnoha jiných AMK tehdy u nás). Ale zpátky k silničním závodům. V letech 1979 až 1985 bylo uspořádaných celkem 6 ročníků. Díky velké vzdálenosti (cca dalších 80 km od Banské Bystrice) byl Poltár pro české jezdce téměř nedostupný. To z Moravy to sem měli jezdci přeci jen blíž a proto si sem pár závodníků občas jelo prodloužit sezónu (R. Frkous, J. Vašek, F. Tofel nebo Klimkové). Nejúspěšnějším závodníkem za toto období byl v Poltári Kveto Samák se sedmi prvenstvími. Dařilo se tu i Mariánovi Srnovi, který stál na stupni nejvyšším 4x, Imrich Majoroš 3x, Pavol Dekánek a oba Klimkové vyhráli 2x. Jiří Kružík, Henrich Kurtha, Marián Troliga a Peter Majoroš si vybojovali jedno vítězství.