Žilina

První motocyklové závody v ulicích města pamatují rok 1949 a jména jako Vincent Staša, Ladislav Bertoli, Bartoš nebo Koštíř dali laťku vysoko hned při premiéře. Postupně se tu na stupních vítězů vystřídala celá plejáda hvězdných pilotů – Smatlánek, Kročka, Ejem, Srna, Havel a další, takže šlo o závody s nejvyšším puncem kvality. Závodilo se bez ročníkových přerušení o čem svědčí poslední dochovaný údaj XI. ročníku v roce 1959, přebor SR tu měl dějství v roce 1964. Závodilo se tu dál, ale to už podložené nemáme. Jisté však je, že v roce 1966 tu byl poslední start skvělého Františka Chrappy, který na mokré trati po problému s motocyklem havaroval a následky srážky se sloupem bohužel nepřežil. Na tragický závod vzpomínal F. Kročka: těsně před závodem přestalo pršet. Střed silnice byl suchý a kraje ještě mokré. Chrappa odstartoval a v první zatáčce doleva myslel, že je tam už sucho - ale nebylo. Ta část zatáčky byla mokrá. Následoval pád.… až později při opravě motocyklu se přišlo na to, co bylo příčinou jeho havárie. Pružina, co vrací šoupátko nazpět v karburátoru v polovině praskla. Při plném plynu se pak tyto dvě poloviny zašroubovaly do sebe a když zaklapnul, motor šel stále ještě na plný plyn. Stačil tento moment, aby brzdná dráha nestačila a havaroval..

Dolný Hričov - letiště

V časech, když sláva městských tratí začala pomalu ale jistě zhasínat, až na nepatrné vyjímky, byla každá jiná možnost na uspořádání závodů vítaná s otevřenou náručí. Letiště a jejich plochy se zdáli ideálním řešením. Díky tomu se po několikaleté pauze do Žiliny silniční závody vrátily. Tím "správným místem" bylo tentokrát nedaleké letiště v Dolním Hričově.  Pořadatelům z Hričovského Podhradí tehdy nic nebránilo hned při velké premiéře v roce 1979 uspořádat závody o body do M-SR. „Spáchala“ to parta okolo Milana Oravce, který si také odšéfoval několik ročníků. Tyto závody se  nejprve prezentovaly v motoristických kalendářích jako Hričovské Podhradí, později se již přihlášky posílaly na  žilinskou adresu.

Na letišti vybudovaném v roce 1974 byl závodní okruh vytyčený na betonové ploše pomocí kuželů, balíků slámy a pneumatik. Samotný okruh tvořily dlouhé, rovné úseky zakončené vracečkami „okolo balíku“ na hlavní ranveji. Druhá polovina tratě vedla kolem hangárů a depa na kterém se několikrát přejížděly příčné odvodňovací kanály a další nerovnosti. Na tomto poměrně bezpečném okruhu se závodníkům líbilo a tak už při čtvrtém ročníku dostalo prostor i celostátní mistrovství v silnějších třídách. Pořadatelsky se už podíleli svazarmovci z Avie Žiliny. V tomto období právě Slováci tvrdili muziku ve špičce, proto vítězství Dekánka, Mariána Srny, Troligy, Majoroše nebo Mitošinky patřili k ozdobám závodů. V roce 1983 se pořadatelé ze ZO Svazarmu Hričovské Podhradí spojili se ZO Svazarmu Vysoké školy dopravy a spojů (VŠDS) v Žilině a od roku 1987 se závody jezdily o Putovní pohár rektora VŠDS Žilina. Jeden z nejzajímavějších závodů se na betonové trati odehrál v roce 1988 při MR 250 ccm. Čtyři závodníci měli tehdy před posledním závodem sezóny v Dolním Hričově šanci na titul. Od startu pořadí Jiří Pertlíček, Jan Bartůněk, Marian Troliga, Pavel Ševčík vydrželo až do samého závěru závodu. Pak se začaly dít věci. Nejprve odstoupil z prvního místa a o titul tím přišel Pertlíček (porucha motoru), následně Bartůněk (pád) a po něm i Troliga (porucha motoru). Pro vítězství a prvenství v MR si tak celkem nečekaně, ale zaslouženě dojel Pavel Ševčík. V roce 1989 tu zvítězil Tibor Molnár, tehdy vycházející hvězda v třídě 125 ccm v týmu Petra Baláže. Dokonce dost nezvykle se snažila konkurence o protest nad regulérností jeho MBA, jestli nemá vyšší obsah, ale to se Baláž jen usmíval, že vždyť si jí rozeberte a změřte a potom čekejte, jak motorka půjde, když dostane i ostré výfuky...

V této první etapě závodů se jezdilo ve směru hodinových ručiček. Nastala kratší přestávka, aby se s novým duchem, na té samé trati s opačným směrem jízdy a s novým pořadatelem začali od roku 1994 zaplňovat další stránky dějin závodů na tomto letišti. Okruh dlouhý 2400 metrů měl uprostřed nejdelšího přímého úseku navíc z balíků slámy postaven zpomalovací retardér. Právě tehdy převzal Motošportklub Bratislava s Petrem Balážem spolu s pořadateli s Hričovského Podhradí pořadatelský patronát a v rámci mezinárodních mistrovství SR jsme na této bezpečné a divácky přehledné trati potkávali vcelku zajímavou konkurenci. S Balážem přišli na okruh postupně i oldtimery, juniorské závody, a tak býval program závodů velmi pestrý.

Perličkou byl rok 1995, kdy padlo rozhodnutí, proč nezkusit závody jako „dvojité“, když i tak se trénuje pomalu už od čtvrtka. Výsledkem byli skvělé závody, každá třída jela dvakrát, takže celý program šel i v sobotu i v neděli. Závodníci to přivítali, diváci též. Tehdy už u nás vládla nová generace závodníků jako Kacko, Částka, Miloš Maďara, Rauch, Straka, Silárd, a proti nim Slovinec Jerman, Ilmberger /D/, Gambino /I/, Malec /SLO/ a další. Podotknu, Baláž sem dostal i hvězdy minimálně evropského rangu, jako Tesari /I/, Částka, Karban, Černý, Kaláb anebo dnes hvězdný ex – mistr světa Gábor Talmácsi z Maďarska stál na bedně až druhý...

Už od roku 1994 se nedali počítat „ročníky“ ale jen dějství, neboť v kalendáři se objevovali závody v Hričově dvakrát až do roku 1998. Posledníkrát jsme viděli v roce 2000 při XXIII. „ročníku“ závody započítávané do Alpe-Adria Cupu v sedmi třídách doplněný o osm kategórií oldtimerů! Tehdy snad nikdo netušil, že se na tomto letišti končí toto přenádherné období. Závody dostali celkem nový rámec, každý se sem už dopředu těšil. Dokonce při některých posledních ročnících jsme tu vídávali i politické špičky, které prezentovali dost nahlas snahy o vybudování speciální tratě v tomto regiónu.... (takové plány už tu byly víckrát). Nic to ale nemění na faktu, že nejen závody a souboje na trati zůstali hluboko vryté do paměti jezdců a početných diváků. Vždyť kdo by mohl zapomenout na chvíle po trénincích, když v jakékoliv noční hodině v bufetě „u Strunu“ stačilo zakřičet – jednu specialitkuuuu, a hned byla na pultě. Anebo intelektuální diskuse v parkovišti s mezinárodní posádkou, těšit sa na grilované makrely....myslím jen kvůli nim sem jezdil Tom Foukal :-), nebo překvapující nálet bojových nadzvukových stíhaček v rámci zahájení programu, prostě hričovské závody byly opravdu jedinečné.