Cígeľský okruh

Jestli někdy budeme mluvit o špičkové úrovni závodů na našich okruzích, tak do tohoto seznamu rozhodně patří i závody na přírodní trati s nevšední délkou více jak pěti kilometrů, nedaleko města Prievidza pod názvem Cígeľský okruh. Jménem podle šachty, na jejímž dvoře bylo také parkoviště závodních strojů. Závody založili v roce 1964 horničtí nadšenci, kteří využili toho, že nová silnice k těžebnímu podniku baňa Cígeľ má krásné zatáčky a je jako stvořená pro závody rychlých strojů. Okruh byl rychlý, měl rovinky i zatáčky kolem kolena. 5.147 metrů dlouhý okruh měl převýšení 67 metrů a 16 zatáček, nejužší místo 6m, nejširší na startu 12m. Jedinou bolestí byl povrch - mimo kvalitního asfaltového povrchu byla cílová rovinka na betonových panelech a zkraje se asfalt střídal ještě s dlažbou. Divácké prostory byly většinou na umělých valech (výsypkách) okolo tratě - i z tohoto pohledu velmi lákavý okruh.

Po pár ročnících proniknul její věhlas i do zahraničí. Cígeľský okruh se dokonce začal srovnávat s německým Sachsenringem nebo belgickým Spa, protože trať z velké části vedla uprostřed lesa. Od prvního ročníku v roce 1964 po dalších pět let tu dominovali především špičkoví čeští i slovenští jezdci jako Kročka, Srna, Bertoli, Horváth, Matis, později Bojer, Staša, Havrda, Baláž. V roce 1967 byly závody ve třídách 175 a 350 ccm poprvé započítávané do mistrovství republiky, od roku 1968 se závody konaly s mezinárodní účastí. Do roku 1969 zde jezdily i automobily F-3. A právě v tomto roce zde došlo k nešťastné události. Na třetím místě byl v cíli odmávnutý závodník Janočka. Jeho Lotus měl po projetí cílem defekt pneumatiky a neovladatelný vůz vjel mezi diváky. 32 jich skončilo v nedaleké Bojnické nemocnici, dva z nich přišli o nohy. Mezi zraněné patřil tehdy i úspěšný sportovec zápasnického klubu Baníka Prievidza, Milan Kuna měl komplikovanou zlomeninu holení kosti a i jemu hrozilo amputování nohy. Díky lékařům ale nemusel skončit se svým oblíbeným sportem. Automobily však na Cígeli ano. Tato nehoda byla vodou na mlýn kritikům cígeľského okruhu, kteří mu vyčítali, že je na závody příliš úzká a nemá jednotný povrch. Uvažovalo se i o zrušení závodu motocyklů, ale svojí podporou ho zachránili nejenom samotní závodníci, ale i okresní výbor komunistické strany v Priedvidzi. Jeho funkcionáři argumentovali tím, že jestli chtějí od horníků žádat větší výkony při těžbě uhlí, je potřeba se jim starat i o skvělé zážitky, které motoristický sport nabízí... Pro zajímavost v roce 1971 vyplatili pořadatelé na náhradách a cenách jezdcům celkem 400 liber a 163.000,- Kč. Odměnou byla účast takových světových jmen, jako například: Maďar János Drapál, Švéd Rossel, Gunnarosson, Švýcaři Schmidt a Pfirter, Yugoslávci Seljak a Stefe, Novozélanďan Molloy, Rakušané Kriwanek, Hummel či dnešní šéf závodního oddělení KTM v MS Harald Bartol. Samozřejmě včetně kompletní naší závodnické špičky. Přesto, že profil tratě byl pro jezdce velmi zajímavý, měl i kritické místa. Kromě průjezdu obcí Sebedražie, byl jedním z nich také přejezd přes most nad železniční tratí pod dolem.

Byla to taková časovaná bomba, která vybuchla v roce 1972, tedy v roce, kdy se zde sešla opravdu evropská motocyklová špička (např. Němec Thüghenthal, Švédi Lahtinen, Carlson, Rosell, Holanďan Massop a ďalší). Osudným se stal pro mladého, málo známého závodníka Johna Saksona, syna indonéského velvyslance v Československu.

Během sobotního tréninku, tehdy nezkušený 26 letý John v jedné ze zatáček nezvládl na pro něj neznámém okruhu svou pětistovku Suzuki, vyletěl z dráhy, sjel ze svahu až na železniční trať a tam zůstal ležet na kolejích. Kromě zlomenin nohou utrpěl i další vážné poranění a i přes okamžitý zásah zdravotníků v bojnické nemocnici později zemřel. Tato tragická nehoda byla zároveň hřebíkem do rakve stále slavnějšího Cígeľského okruhu. Závody se tehdy dokončily, ale i když havárie opět nesouvisela s kvalitou povrchu ani šířkou tratě, desátý ročník se už neuskutečnil. Ještě chvíli měli cígeľští nadšenci naději, že po úpravách silnice se pod dolem opět ozve řev motorů, ale už se nedočkali. Škrt přes rozpočet jim udělalo rozhodnutí vybudovat novou úpravnu uhlí a železniční vlečku, která by přímo spojila důl s elektrárnou. Těžké mechanizmy, uložení velkých ocelových přepravních mostů v blízkosti silnice, to už byly vážné překážky obnovy závodů. I stranické orgány změnili rétoriku.. Uhlí a zájmy národního hospodářství dostaly přednost…