Na podzimní Velké ceně Bohumila Staši na brněnském autodromu se na start závodu Oldtimer 250 postavil i pražský jezdec Luboš Kvasnička (*1957, syn Tomáš 32 let), pravidelný účastník veteránských závodů u nás. Řeknete si možná – nic zvláštního, jenže Luboš na Masarykův okruh přijel poprvé po 28 letech od svého těžkého úrazu, který zde utrpěl v sobotu 29.4.1995. Luboši, co se tenkrát stalo?

LK: tehdy jsem jel poprvé s Hondou 125 po Seifertovi. Vyjížděl jsem v parkovišti závodních strojů ze svého zázemí ve druhé ulici za benzinovou pumpou směrem na okruh k tréninkovým jízdám. Zatočil jsem doprava a rychlostí cca 30 km/h pokračoval k nájezdu na okruh. Asi 5m za odbočkou se přímo proti mě vyřítil cestovní motocykl Suzuki 900, který se proháněl po příjezdových cestách rychlostí cca 80-90 km/h. Došlo k přímému nárazu a upadl jsem. Cítil jsem hroznou bolest na pravé straně těla a levé ruce. On také ležel vedle, byl bez helmy. Přijela záchranka a odvezla mě do hospital na okruhu. Udělali předběžné ošetření a kontrolu a pak jsem už čekal na vrtulník. Do vrtulníku jsem se přes hrozné bolesti nemohl dostal, je tam malej prostor. Tak mě dali injekci do pravé ruky a odvezli do Úrazové nemocnice Ponávka 6 v Brně. Na příjmu mě rozstřihli kombinézu. Na rentgenu zjistili, že mám tříštivou zlomeninu levého předloktí, zlomené zápěstí, 6 zlomených žeber na pravé straně, zlomené rameno a lopatku. Dále jsem měl pneumotorax, zhmožděniny a odřeniny. Za cca 3 hodiny jsem jel na sál. Po operaci, po které jsem byl bohatší o šest šroubů v ruce a kus železa, jsem ležel na JIPce, kam přivezli druhý den i fotografa Jaroslava Sejka. Řekl mě jen „Luboši je to v prdeli“...

Moto.cz: pan Sejk tam měl v neděli fatální kolizi s jedním z projíždějících rakouských jezdců třídy SBK při přecházení dráhy přímo v prostoru startu a cíle. O jejich dodatečném tréninku bohužel nevěděl..

LK: mě za 10 dní převezli z Brna do Prahy do Vinohradské nemocnice, kde jsem byl ještě 3 týdny. Pak domu a 4 měsíce neschopen. Úraz při změně počasí pociťují ještě dnes. Ten kluk co mě to udělal byl policajt z Mladé Boleslavi. Když jsem ležel v nemocnici, tak přišli policajti a řekli, že jsem mu nedal přednost zprava..! Já jim ale říkal, že nemusím mít řidičák, že v PZS je uzavřený prostor. Tak to naštěstí předělali a změnili. Honda měla zničený předek. Za rok po nehodě jsem zkoušel znovu jet, ale nebylo to už ono, nebyl jsem zdravotně ok. Motorku nakonec koupil Hatan, který ji měl pro nějakého kluka. K Hondě jsem měl ještě motor, ten koupil zase Zima z Mnichovic.

Moto.cz: ty jsi měl ale v Brně ještě jeden těžký pád..?

LK: ano, v roce 1990 s Rotaxem 125. Za cílovou rovinkou v první pravé se mě to zadřelo. Výsledek: zlomená noha, zápěstí, krční obratel posunutý a odřený obličej, nemocen čtyři měsíce…

Moto.cz: dnešní generace jezdců tě zná už spíš jako účastníka veteránských závodů. Jak to bylo dál po té zdravotní pauze?

LK: v roce 2002 přišli kluci ať jdu jezdit klasiky. Neměl jsem už nic, akorát po otci, který začínal na ČZ 150 a Jawě Pérák. Tak jsem to dal dohromady, nejdřív ČZ a za rok Jawu. Motory na Jawu mám jiné a to Jawa Švéd 579. Ten jsem musel udělat, zvýšit výkon a na brzdě teď dává 26,5 koní.

Moto.cz: je jasné, že s Pérákem se dnes na rychlost už moc závodit nedá ani mezi veterány. Lubošova parketa je proto v jízdách pravidelnosti, kde má šanci na úspěch jako všichni ostatní a umí toho náležitě využít. Luboši, u vás ale byly motocyklové závody v rodině - tvůj táta přece jezdil sajdkáry na přelomu 50 a 60 let..?

LK: táta jezdil MR sajdkár na Jawě 500 2 x OHC do roku 1964. Musel si ale, jako dříve všichni, nejprve vyjezdit třídu na motocyklových soutěžích a pak teprve silnice. Zúčastnil se i několika závodů na ploché dráze. Měl vždy Jawu - jeho sajdkáru Jawu kompresor má dnes Olda Prokop ve své sbírce, od koho ji sehnal nevím. Táta pak měl tovární Jawu 500 2x OHC, kterých bylo vyrobeno jen asi 10 ks. Jako malí kluci jsme spolu s bráchou jezdili po závodech ve kterých otec startoval. Samozřejmě jsem chtěl také jezdit. Poslední závod jel táta, když mě bylo 8 let. Později mě v začátcích hodně pomáhal…

Moto.cz: Luboši pamatuji, že jsi začínal jezdit závody na motocyklu RAVO 125 - tehdy s tebou jezdila celá vaše rodina..

LK: můj první závod jsem absolvoval 22.4.1979 na motocyklu RAVO 125, měl čtvercový motor 54x54. Byl to oblastní závod do vrchu Komořany-Točná v Praze. Pak jsem měl VAB 125 – ten už měl vodou chlazený motor a byl rychlejší. Motor VAB jsem pak dal do rámu ZUPA. Po VABu jsem měl ČZ-Rotax, který měl spodek ČZ 516, na něm válec Rotax. Motor byl v rámu Morbideli, ale byla to kousavka, viz zmiňovaný pád v Brně 1990. Pak už Honda 125 od Seiferta. Rok po druhé havárii v Brně jsem pořídil ještě jednu Hondu, po pár závodech jsem však zdravotně nemohl a přestal jsem závodit. Teprve Rotax a Honda byly konkurence schopné motocykly. Jezdil jsem oblastní přebory, pak malej mistrák P-ČR a jednu sezonu velký mistrák. Pak ale přišla havárie v Brně a po ní jsem měl cca 4 roky pauzu. Dá se říct, že s malou přestávkou jezdím do dnešní doby.

Moto.cz: už dlouho se objevuješ na závodech pod hlavičkou - Moto Team Kvasnička. Jak to vzniklo?

LK: ano, před cca 10 lety jsem tenhle team založil. Na Pankráci, kde bydlím je parta motorkářů, mezi nimi jsem si vyhlédl Jakuba Řezníka a vzal jsem ho do teamu. Půjčuji mu motocykl na závody. Nejdříve začínal na ČZ 150 a umístil se na 3. místě ve Dvoře Královém a 2. v Malackách. Před třemi roky jsem pro něj postavil druhou Jawu Pérák 250 s motorem Švéd, který má 25.3 koně. Ve třídě Klasik Vintage jsem se umístil celkově: 2005: 3.místo, 2008: 3.místo, 2011: 3.místo, 2013: 2.místo, 2017: 1.místo, 2018: 2.místo. V roce 2020 PČR na přírodních okruzích 2.místo. Jinak vavříny jsem posbíral na těchto okruzích: TT Hořice, Dvůr Králové, Jičín, Nepomuk, Branná, Holíč, Nové Mesto nad Váhom, Radvanice, Kopčany. Jakub Řezník byl celkově 1. v roce 2022 v kategorii Vintage. V letošním roce byl celkově na 2. místě. Výsledky našeho teamu v roce 2023: 1.místo Holíč (já), 1.místo Branná, 2.místo Jičín - Jakub Řezník

Moto.cz: v PČR na přírodních okruzích skončil letos celkově Moto Team Kvasnička na 17. a 19. místě s motocykly Jawa Pérák. V této třídě je velká konkurence převážně motocyklů Yamaha. Luboši, co Ti závody vlastně dávají a co pro Tebe znamenají?

LK: za tu dobu co závodím jsem poznal plno kamarádů, někteří odešli na závodech. Díky závodům jsem projel takřka celou naši republiku i do míst, kam bych se jinak nedostal. Do motorek jsem dal hodně peněz, ale nelituji toho, jiní to propiji a utratí za kraviny. Po úrazech je už ale člověk opatrnější, bolí to. Jezdec musí mít respekt k motocyklu, je to divoký stroj na dvou kolech. Když ho člověk nemá, tak to někdy špatně končí. Motorky jsem miloval od malička, doma se hodně mluvilo o závodech a taťka byl mnohokrát v dílně a já sním. Závody sleduji pořád i v televizi - je to adrenalin, vášeň. Jen kdyby byl člověk mladší. Ale já se vůbec necítím na to, kolik mě je let. I když jsem už v důchodu, tak chodím cvičit, v létě jezdím na kole a chodím plavat. Dřív jsem hrál i hokej a rád lyžoval. Po operaci (úplná endroprotéza pravého kyčle) už nebruslím a nelyžuji, jen na běžkách..

Moto.cz: Luboši na příští rok chystáš novinku, můžeš prozradit jakou?

LK: závody se vždy vyhrávají v garáži. Přes léto jsem chodil do garáže pomalu každý den, teď tak 4 x týdně. Pořídil jsem totiž další motorku a to tovární Jawu Junior 250 vodou chlazenou v trubkovém rámu, se kterou chci vyjet v příští sezóně. 

Moto.cz: tak to je bomba, sám jsem měl možnost kdysi s Juniorem závodit pár sezón a rád na ty časy vzpomínám. Oproti Péráku je to výkonově úplně jinde. Luboši, díky za rozhovor a doufám, že tě s Juniorem uvidíme už na prvním závodě roku 2024…!

LK: snad se to podaří. Chtěl bych poděkovat sponzorům, kteří nám pomáhají:
TNM PRINT, ŠROUBÁRNA MAREK, BRISK, KOMA BUZULUK, MILA 007, PROTI HOLUBŮM, MOTO.CZ, CONTRA, IGOR IGGY, MOTO JITKA, PAVEL VLCEK, VAPE, ZEMĚMĚŘICKÁ KANCELÁŘ ŠVEHLÍK-ŘEZNÍK, ČAU NE, DELIREST, RENOVAK.