Za pár dní to bude přesně půl roku, co novinář a dobrodruh Pavel Suchý vyrazil na stařičké Jawě 350/634 na cestu kolem světa. Aktuálně má za sebou asi tři čtvrtiny z plánovaných čtyřiceti tisíc kilometrů. „Cítím se líp, než před odjezdem. Zbavil jsem se zbytečných 11 kilogramů a navíc mě cesta a lidé na ní dostali do nevídané rovnováhy. Doporučil bych to zkusit všem,“ vzkazuje Suchý.
Trasa cesty kolem planety vede východním směrem přes Slovensko a Ukrajinu do Ruska a Mongolska. Z Vladivostoku pokračoval Suchý přes moře do Jižní Koreje a odtud do USA a dále na jih, kde je jeho cílem Buenos Aires.
Na cestu a samotu na ní si Suchý nestěžuje. „Depku si nechte pro českou kotlinu. Jasně, že se občas zasteskne po těch, co jsou doma, ale depka za řidítky? Co to je?“ ptá se dobrodruh, který se na cestu kolem světa vydal bez jakékoliv asistence, GPS, satelitních telefonů a dalších vymožeností moderního světa.
Pětatřicet let stará mašina po pár nezbytných úpravách toho ostatně moc neunese. Třeba oblečení na asi osmiměsíční cestu se Suchému do kufrů rozhodně nevlezlo. „Peru si podle potřeby a co vyhodím, to doplním – tu ponožky v Mongolsku, jinde darovaná trička. Žádný problém. Ostatní hygiena je otázkou disciplíny, vody a vlhčených ubrousků,“ vysvětluje.
Podobné je to i s jídlem. Jak Pavel Suchý říká, cesta a stejně zážitky odsunou jídlo na pozici nutnosti, takže se moc nepřejí a ani mu nechybí. S sebou tak stále já hlavně železnou rezervu vody, tuňáka a suchary a třeba i českou klasiku – Májku. Ostatní si obstará dle okamžité potřeby „na ulici“.
Noci na cestách tráví novinář střídavě ve stanu, v levných motelech, nebo třeba u lidí, které potká. „Lidi, které jsem potkal, byli zatím jen dobří. Ať to bylo v Rusku, v USA anebo v latinské Americe,“ dodává s tím, že všude navíc potkává spoustu Čechů. Historek s krajany v zahraničí má ostatně z cesty kolem zeměkoule spousty.
„Za všechny třeba amazonský Indián z Českých Budějovic Radim. Před lety řekl dost, narval mobil a kravatu šéfovi do koše a odešel. V Amazonii koupil od Indiánů kus džungle a už několik let se svou peruánskou ženou hospodaří. Pěstuje banány, kakao, vanilku, skořici. A nezdá se, že by se mu stýskalo,“ popisuje Suchý.
A jak bude Suchý trávit letošní Vánoce a konec roku? „Vánoce jsou pro mě rodina, blízcí a atmosféra daná zimou a adventem. Tady není ani jedno, takže vlastně ani nevnímám, že nějaké Vánoce jsou. Nejspíš budu někde ve stanu v Peru před planinou Nacza. A Silvestr asi někde v Bolívii s lístky koky mezi zuby,“ říká novinář.
Pokud vše půjde podle plánu, zpět do Česka by měl dorazit v únoru. „Na co se nejvíce těším po návratu domů? Na rodinu a jídlo, třeba na takový český chleba s paštikou,“ uzavírá s úsměvem Pavel Suchý.
