Veteránský Motokros národů 2013 Virgstad

Do švédska jsme v různých uskupeních dorazili všichni ve zdraví. Účastníci, kteří se mnohdy rok neviděli, se srdečně, někdy i kalíškem, vítali v areálu nádherného závodiště v srdci neposkvrněné švédské přírody. V pátek jsme byli dokonale nachystáni k administrativní i technické přejímce. Nalepovala se startovní čísla, rozdávaly reprezentační dresy, prováděly drobné úpravy strojů. Jen angláni šroubovali jak vzteklí, protože kondice jejich strojů byla mnohdy úsměvná.

Mezi našimi jezdci byla cítit lehká nervozita. Zodpovědnost za výkon jednotlivce pro výsledek celého mužstva si každý velice dobře uvědomoval. Jezdci uléhali brzy, aby byli svěží a plní sil pro náročný závod, který je bezesporu čekal.

Ráno bylo nevlídné, chladné a mlhavé. První stroje se rozezněly už před půl 9 a staříci (kat +66) vyrazili k rannímu tréninku. Všichni záhy odhazovali zamlžené brýle a svižně zarývali vzorky svých pneumatik do písčito-kamenitého povrchu mistrovské tratě ve Virgstadu. Dunění a prskání padesátiletých strojků se linulo areálem závodiště, jako i vůně spáleného benzínu, oleje a připálených spojek… Další na řadu,bohužel bez naší účasti, svižně vyrazili hoši starší 60ti let, snad za rok. V poli těchto závodníků zaujal mezi všemi fin Pauli Piippola na Jawě Evropan, kdy na tom vehiklu letěl už od rána, jak kdyby ho zcizil a nebylo mu 65 let, ale o 40 méně. Po nich nastoupili na řadu kluci nad 50 let a jali se seznamovat s touto náročnou a technickou tratí. Poslední jeli trénovat junioři, tedy nad +35. Přestože šlo o seznamování s tratí a na jízdním stylu bylo vidět, že to tak je, Karel s Petrem obsadili 1 a 2 místo v prvním tréninku. Bylo tedy patrné, že trať našim jezdcům bude vyhovovat.

Toto kolečko se opakovalo ve stejném rytmu ještě jednou, ale pro všechny zúčastněné o poznání rychleji. Jezdci byť na čase nezáleželo, protože pořadí na start losují zástupci států při jejich zasedání, testovali jaké asi rychlosti jsou schopni dosáhnout během závodu oni i jejich stařičké strojky. Skvěle fungující pořadatelé načárovali na zemi chlívky, kam se pod své vlajky při defilé a zahájení závodu nashromáždili všichni jezdci všech zúčastněných národů v dresech v barvách svých zemí. Proběhla oficialita, zazněly hymny a startmaršál narychtoval startovací zařízení, tedy žebřík.

Chlapci se seřadili na startu, kdyby nebyly vidět šedivé vousy pod brýlemi některých, tak podle startovní reakce by nikdo nehádal, že těm aktérům je mnohdy hodně přes 70 let. Od startu nejrychleji odpálili Dánové, Belgičani a Holanďani, kteří mám pocit, že na těch motocyklech i spí. V četném poli závodníků se ale neztrácely blankytné dresy našich reprezentantů. Celkově první závod vyhrál van der Straat na Triumphu, těsně stíhaný Belgičanem Dandoyem na ČZ a třetí přijel opět Holanďan Roosink na zetce. Tonda Křápek přijel 15. další naši byli 22, 26 a 35.

V kategorii nad 60 let bohužel bez naší účasti vypálil jak z děla Švéd Jorgan Josefsson na Jawě – Metissu,  mimochodem letošní vítěž ME jednotlivců.  Letěl s tim jak zlodě,j ale za ním se z opačného konce startovního pole vydal již zmíněný fin Piippola. Stíhal ho neuvěřitelným způsobem, kolo co kolo ho sjížděl tak o 100 – 150 metrů, no úžasná podívaná. Kdyby byl cíl o 10 metrů dál, tak by ho dal. Nádherný komentář jsem zaslechl od jednoho člena naší výpravy:„podivé se, co se s takovó kejvačkó dá aj dělat“ což myslím, že je zcela vyčerpávající...

50tníci byli favorité a obhájci loňského titulu z Ledče. Stejně jako junioři. Ti dokonce obhajovali už obhájené. Bohužel start našich reprezentantů nad 50 let mě málem rozesmutnil. Ne, kde to jsou? Dyk jedou skoro vzadu!!! Levá zatáčka o 180 stupňů byla pohřebištěm nejen našich vyhlídek. Už na začátku mě na ní upozornil velezkušený Jindra Greff. Kdosi z čela tam sebou plesknul a udělal špunt. Bylo mě smutno. Pak ale jsem si vzpomněl na zlatá slova již nežijícího Vlasty Válka, že závod se nevyhrává v první zatáčce. Nevím, jak se to stalo, možná ani kluci neví, ale po průjezdu druhým kolem bylo startovní číslo 2 na 8 místě a 4 na místě 10, tedy naš ! A do cíle zbývalo víc jak 15 minut ! Já řval…  Chraptím ještě teď… precizní, skvělou a dokonalou jízdou naši obsadili 5, 9 a 10 resp 20 místo a byli po 1 rundě jen jeden bod za vedoucím družstvem Finska. A když jsem zahlédl rozesmátý obličej Milana Kotrly, bylo mě jasný, že to pro nás špatně nedopadne.

Junioři ovšem v první zatáčce po startu zažili ještě větší pohromu, ty to rozsekalo úplně. Karel odjížděl z první zatáčky předposlední. Petr Dokoupil odjel někde kolem 15. místa a Pavel Janda se Zděnkem Velkým někde o dalších 10 míst za ním. Tak takhle si na medaile kluci asi nesáhnou… Škoda. Ale opět jsem se spletl. Řidič čísla 2 naháněl jednoho cizáka za druhým, jeho jízdní styl naháněl až hrůzu, kdy různé terénní nástrahy zdolával s nohama daleko od motocyklu, zatáčky co nezabrzdil, tak prostě podle vlastních slov holt nějak projel, já sám jsem ho viděl při doskoku mimo trať do protisvahu jen nějak zarejdovat a v zápětí odjet pryč. Masakr… Celkové pořadí po 1 závodě ale vypadalo nevesele 8, 11, 16 a 18.

Do dalšího závodu nad 66 let nastoupili všichni naši reprezentanti s úsměvem. Aby ne, na tak vrcholný podnik se parta závodníků dává špatně dohromady. A to nejen kvůli financím ale i zdravíčku. No zkrátka vrchol sportovní sezony veteránů kulminoval. A v předu po startu opět hned Holanďani,Belgičani a Dánové. Tahali se, předjížděli, vyváželi, vybržďovali, no závod jak řemen. Zvítězil opět oranžový dres, ale tentokrát to byl Hans Polsvoort na Matchlessu, za ním vítěz prvního závodu vd Straat a třetí Švéd Astorsson na ČZ. Tonda Křápek zopakoval 15 místo, Jindra Greff polepšil na 21, Verzijl Jan Wouter s českým pasem i přes pád 29 a Rudla Bártl přijel na místě 31. Celkově naši jezdci z 10 teamů obsadili 5 místo. Mají můj obrovský respekt. V jejich věku se trmácet 1000 km a ještě přes moře a tam se lvem na hrudníku závodit a dokonce úspěšně… Pánové, máte můj obdiv!

Start 60 se odehrával v podobném duchu jako první jejich show, Josefsson na Jawě-Métisse byl nepolapitelněj, bohužel superrychlého Piippolu Jawička zradila a tak vedoucího jezdce neměl skoro nikdo šanci ohrozit. Druhýá v cili byl opět motocykl se 4taktním motorem z Divišova řízený Nurminenem z Finska a 3 přilej Ahlstom ze švédska na  BSA.     

Já se ale nemohl dočkat druhého závodu kategorie nad 50 let s motocykly dle regulí ECMO do roku 1970. Míra Kotrla ČZ 380, jeho brácha Milan na ESU, Honza Hrdina ČZ 250 a Míra Nejedlý na ČZ 380. Jezdci se řadí na žebřík, Míra Kotrla se postavil jako 3 zleva, vedle něho jsou 2 místa startovacího zařízení nefunkční, má tedy po své pravé ruce místo. Start ! Vypálil jak z kanónu ! Po zrádné levé zatáčce je 3 ! Míra Nejedlý je kolem 10. Honza za ním , super . A Milan ? Ten hned za nima. Kéž by to takhle jak to je chtěli odmávnout. V předu je dán a holanďan, finové buhvíkde. Nádhera. Pole se trošku roztáhlo, což jindy nenapomáhá napínavým bojům z pozice diváka, ale teď jsem byl naopak rád. Míra jezdil svoje 3 místo bezpěčně a s přehledem, druhej Míra se probil až na místo 6. a dobře si ho hlídal, Skvěle jedoucí Honzík Hrdina na 250 okopíroval výsledek z 1 rozjížďky a 4 taktní strojek pod Milanem Kotrlou přijel celkově 18. A já v předposledním kole pochopil co se stalo ! Vyhráli jsme ! Vyhráli jsme motokros národů… Za námi jsou Dánové, Holanďani, Angličani, Finové a všichni ostatní …

Poslední závod tohoto šampionátu. Junioři starší 35 let. Po prvním závodu jsem byl mírně roztrpčelý, že nám to asi nevyjde, že to asi ani bednu nedá. Vždyť tu startovali jména jako Peter Hansson, Adrian Cox, Keith Rice… To nejsou žádný ořezávátka, ti nedávají kůži lacino. No uvidíme. 15, 5 řev a všichni jsou prč, otáčím se a hledám blankytný dresy. Jeden je hodně vpředu ! Karel Mitvalský se úplně z vnějšku prosmýkl na 3 místo ! Zdeněk Velký ze stejné pozice jako Míra Kotrla z předešlého závodu je 10 !  Petr Dokoupil za ním ! A Pavel Janda na 250 asi o 3 místa. Zase jsem ochraptěl… Zapomínám fotit a s Rudlou Bártlem popoháníme naše hrdiny dopředu. Ruda mává čepicí, já rukama. Karel se nahání s belgánem co jede jako čert a s Peterem Hanssonem. Ten se asi ve 4 kole Karlovi snaží vnutit jeho jízdní rytmus, což se mu ale při jsezdu k cílové zatáčce nedaří a vymstilo, chvíli chvátal vedle motocyklu a pak ho raději opustil zcela. Bohužel ale jejich souboj dal prostor Janu Blancqaertovi který cuknul asi o 100 metrů a tak už nebyla šance skvěle jedoucího belgičana pochytat. Najednou koukám a kolem mě jde další belgičan pěšky , Verdoodt přetrhl řetěz. Tím dopomohl skvěle jedoucímu Petrovi na 3 místo. Paráda ! No a Zdeněk svojí profesorskou jízdou sychroval místo 12. A Pavel Janda se vyšacoval s 250 o 3 místa za něho ! Máváme klukum jak vzteklý. Nádhera. Teď jdeme rychle počítat. Bohužel angláni zajeli o 12 bodů lépe než naši kluci. Jsme ve výsledku až druzí . Až ?

Na vyhlášení výsledků jsme šli v povznesené náladě. Naše post socialistická výprava na našich českých motocyklech sesbírala poháry za 1 a 2 místa, stejně jako pořádající země, která pro to udělala co mohla. Obrovský osvětlený stan snad pro tisíc lidí, skvělý komentátor který snad neuměl mluvit jen česky. Aplaus pro víteze a ostatní účastníky. S pýchou a hrdostí na naše závodníky na našich motorkách jsme zpívali „kde domov můj"

A pak přišlo loučení a cesta domů. Za všechny zůčastněné mohu říci, že nikdo z nás se už nemuže dočkat závodů poháru European Classic Motocross Organisation. Sezona 2014 začne v dánském  Randersu 3.5.2014, pak se přesune na terén Svatého Petra k nám do Stříbra a to 7.6.2014 . Jednotlivci vyvrcholí v nizozemském Rhenenu 6.7.2014. A zlatým hřebem bude opět v září motokros národů, pro příští rok v německém Diskau.