Překonat během 27 kol 19 soupeřů v poli a navíc na tak technicky náročné trati, jako je právě německý Sachsenring, kde zatáčka střídá zatáčku a navíc samé z kopce do kopce, to už chce opravdu pořádný jezdecký grif. A ten Jakub Kornfeil v dnešním závodě předvedl.
„Kubajz“ a i jeho tým se tak mohl po odmávání závodu nejslabší kubatury v mistrovství světa těšit ze 3 bodů do tabulky. Jeho samotného ovšem těšil předvedený výkon v závodě, který sice začal s drobnými problémy, nicméně byl úspěšně završen.
Jakub Kornfeil: „Na to kde jsem stál, nebyl start vůbec nejhorší. Dokázal jsem se posunout o dost míst vpřed, jenže na velkém sjezdu z kopce jsem zaregistroval, že se mi z motorky podivně kouří a tak jsem raději zmáčknul spojku a „pustil“ pár soupeřů. Zprvu jsem se domníval, že se to znova zadřelo nebo že mám prasklý chladič a závod 
tak pro mne skončil. Ukázalo se však, že se s tím dá jet a byť jsem nevěděl, o co se jedná, pokračoval jsem dále v honbě za ztracenými pozicemi. I proto jsem na tom tedy byl po prvním kole vlastně hůře než na samotném startu. Jednu chvíli jsem si dokonce myslel, že jsem snad úplně poslední, ale byl jsem „jenom“ třicátý druhý. Pak jsem však začal svou stíhačku, která se zasekla na osmnáctém místě, kdy už pole jezdců bylo na členité trati hodně roztrhané. Když bylo zhruba deset kol do konce, tak jsem měl již na dohled skupinku, ve které se bojovalo o poslední body a já moc chtěl neodjet ze Sachsecu z prázdnou a za dalších zhruba pět kol jsem byl již její součástí a bojoval jsem s těmi, co v ní jeli. Pak mi z boxu ukázali, že už jsem na bodech a já rozhodně nechtěl udělat v závěru žádnou chybu, i když jsem jednu při brzdění na cílové rovince vyrobil, což mne jenom ujistilo o tom, že zbytečný risk a já bych zůstal s prázdnou. Příčina toho kouře z přední části motorky se po závodě ukázala zcela banální. Když mechanici včera měnili chladič, tak se tam dává taková karbonová destička a o tu při každém sjezdu při brzdění přední kolo štrejchalo, čímž se to vlastně pálilo. Vědět to, tak bych asi jel někde jinde, ale co už teď. Myslím, že můžu být hodně spokojený, protože „proletět“ se polem soupeřů o 19 příček vpřed se asi jen tak nevidí. Pravda však je, že kdyby nebylo pádu v posledním kole, tak bych byl patnáctý, ovšem můj týmový kolega ve snaze porazit Španěla Martina, jej opravdu „porazil“. Oba skončili v kačírku a já tak vezu domů po myslím, že celkem dobré stíhačce tři body, kterých si moc cením, i když lituji stále včerejší kvalifikace, protože vše by mohlo být jinak, neboť mi Sachsenring sedí.“
Zadřený motor může za to, že Jakub Kornfeil bude zítra na startu Velké ceny Německa na Sachsenringu, stát až „někde pod kopcem“.
Bohužel je to frustrující skutečnost, ale nic se s tím nedá dělat, protože určité záležitosti jsou zkrátka nezvratné. A i to je motocyklový sport. Jenže jak pravil klasik, závody jsou v neděli a kocour své myši počítá taky až po lovu.
Jakub Kornfeil: „Nejraději bych dneska nic nekomentoval, protože „lepší“ to dneska už ani snad být nemohlo. Tak moc jsem se na Sachsenring těšil a „za odměnu“ budu nakonec stát na startu ani nevím pomalu kde. Myslím, že snad někde pod kopcem, odkud nedohlédnu ani do první zatáčky. Řekl bych, že to bude ještě dál než na začátku roku v Kataru. Ale co, musím se s tím nějak poprat, protože stejně mi ani nic jiného nezbývá. V ranním tréninku nám motorka jela dobře a vše fungovalo, tak jak by mělo a i čas byl srovnatelný, přičemž můj odstup od špičky byl velmi solidní. Do kvalifikace jsem si věřil, že pojedu ještě rychleji, bohužel však šéfmechanik udělal motorku tak „ostrou“, že se po jeden a půl kole regulérně hvízdla, takže místo co bych jezdil, jsem ji tlačil do boxů. Po třiceti minutách neuvěřitelného koncertu mechaniků jsem tak stihl aspoň úplný závěr kvalifikace, když se měnil i válec, který byl také poškozený. Do motorky přišel válec i píst již trochu jetý, abych v těch posledních myslím asi třech kolech, které jsem měl k dispozici, mohl jet hned rychle a zajel aspoň nějaký čas a neskončil tak úplně poslední. Vlastně jsem zajel dvě rychlá kola a to mne v tom prvním ještě na cílovce předjel Sandro Cortese a hned vzápětí přede mnou havaroval, takže jsem se mu musel ještě vyhnout. To závěrečné kolo nebylo špatné, ale prostě to chtělo zajet ještě o vteřinku rychleji a byl bych někde jinde. A to je asi tak všechno….., zbytek zítra!“