Konstatoval český mladík Jakub Kornfeil hned po dojetí závodu třídy stopětadvacítek v holandském Assenu, ve kterém skončil jako první nebodovaný jezdec, tedy na nešťastné šestnácté pozici.
Jakub však neměl na mysli jenom to, co za podmínky panovaly v průběhu závodu na trati, ale i skutečnost stavu rychlosti své Aprilie, kdy se okolo něj soupeři hlavně na dlouhých rovných či jemně zvlněných pasážích přehnali opravdu až neuvěřitelně lehce, což on pak musel kompenzovat velmi riskantní jízdou za stále se zvyšujícího mrholení v zatáčkách. Možná kdyby závod nebyl zastavený, tak by se mohl těšit z dalšího bodového výsledku, jenže ředitelství závodu se rozhodlo pro jeho zastavení, z důvodu velkého rizika pádů a zranění.
Jakub Kornfeil: „Byť jsem si přál déšť, tak tohle byla jeho nejhorší varianta, jaká mohla nastat. Těsně před závodem šly zezadu okruhu neskutečné mraky a úplně všichni si mysleli, že začne pršet, což také od druhého kola postupně začalo a intenzita deště se stupňovala až po moment, kdy byl závod zastaven, tedy po 70% odjeté délky. Úplně nejvíce mne štve to, že se samozřejmě počítal průjezd předtím, kdy jsem byl ještě šestnáctý a tak jsem vlastně skončil bez bodu. Zpátky však k průběhu samotného závodu, do něhož jsem měl více jak dobrý start a v první zatáčce jsem byl někde okolo desáté pozice, což bylo sice dobře, bohužel však na výjezdu mi to z neznámých důvodů vynechalo a já ztratil zhruba pět pozic. Poněvadž motorka nefungovala tak jak měla, byl jsem odsouzen k boji ve skupince a nebylo možné z ní odjet. Domnívám se, že můj šéfmechanik byl v nastavení motorky velmi „opatrný“, tudíž mi to nejelo tak jako mým soupeřům, které jsem dokázal na brzdy či v zatáčce venkem předjet, ale na rovince jsem to pak dostával „sežrat“. Snažil jsem se, jak jen to šlo, ale prostě se to nedalo. S postupem času jsem si byl jistější jen v jedné věci, že s mrholením přijdou výpadky soupeřů a nemýlil jsem se. Myslím, že jsme mohli být úplně někde jinde, možná nás zabrzdil, tím myslím, že nás donutil k přílišné opatrnosti můj včerejší pád, ale měli bychom, protože na to máme pracovat tvrději a body pak budou běžná záležitost. Nešťastný jsem z toho, že se nepočítalo poslední kolo, protože kdybychom pokračovali, tak bych byl ještě o něco výše, odhadem tak dvanáctý, takhle jsem však sice první, ale ten bez bodu, což je škoda!“
Pro ty co žijí v Holandsku je to možná zcela běžné počasí, pro závodění na motorce je však střídání období sucha a mokra totálně k ničemu. Když už by si Jakub Kornfeil mohl pro zítřejší závod klasické Dutch TT v Assenu vybrat, zvolil by si určitě mokro. A proč?
Je to celkem jednoduché, prozatím mu to vždy letos na mokru šlo moc dobře, o čemž svědčí například i devátá příčka z předešlého závodu v Silverstone. Na start zítřejšího již tradičně v Holandsku sobotního závodu se však postaví až jako osmnáctý. Určitě očekával více, ale prostě neustálé přeháňky nad okruhem to se svojí letošní aktivitou opravdu hodně přehnaly. Včera zrušený trénink kvůli trati zašpiněné olejem, byl pak pro všechny kubatury zrušen a dnes za to všichni dostali 15 minut náhrady k dobru. Jenže ani ráno a ani odpoledne se nejelo za úplného sucha, aby se podařilo motocykly naladit dle představ.
Jakub Kornfeil: „Dnešek vůbec nezačal dobře. V ranním tréninku jsem spadl asi v jeho polovině a docela dost mě bolela noha a trochu se mi i točila hlava. Mechanici sice motorku dokázali velmi rychle opravit, ale ve své podstatě to k ničemu už nebylo. Nervozita před kvalifikací byla cítit úplně všude, protože při pohledu nad hlavu muselo být všem jasné, že co nevidět musí zase nějaká ta přeháňka přijít. A nikdo si nechtěl vytáhnout „černého Petra“. Jenže ono začalo pršet hned vzápětí, co nás vypustili z boxů na trať. Bylo sice pár jezdců, kteří dokázali zajet velmi slušný čas, ale taky i pár těch jenž to zahodili hned v samém úvodu. Ve druhém kole kvalifikace pak začalo pršet ještě více a tak jsme všichni poslušně zajeli zpět do svých boxů a stanů. Zhruba dvacet minut jsme vyčkávali, i když někteří odvážnější přeci jenom vyjeli na trať možná s cílem najet si nějaké to mokré kolo navíc před zítřkem, jenže trať pak začala z ničeho nic neuvěřitelně rychle osychat. A tak jsme na posledních asi 11 minut znova vyjeli, tentokráte již na suchých gumách. Snažil jsem se vylepšit si pozici jak jen to bylo možné, protože po tom propršeném úvodu jsem patřil mezi ty, kteří nesplnili kvalifikační limit a dokonce jsem se pohyboval okolo 10.místa, jenže v té úplně závěrečné fázi už jsem zrychlit nedokázal a tak jsem se propadl až na místo osmnácté. Trošku si za to můžu sám, protože jsem nedokázal už zrychlit, ale taky mne zbrzdili jezdci přede mnou. Bylo myslím reálné jet o vteřinu rychleji, ale bohužel. Zítra snad při mne bude státá více štěstí a možná by se i mohlo zase něco přehnat. Za celý den jsme odvedli dobrou práci, akorát ten závěr se mi prostě nepodařil. Zítra to chce dobrý start a klidně i vodu a všechno je možné.“