Cesta za ním však nebyla nijak jednoduchá a nebýt zádrhelu v prvním kole závodu, nejspíše by si český mladíček připsal do tabulky více než tři body. Na druhé straně však může být rád, že body vybojoval, neboť mnohým jiným se to dnes nepodařilo. V průběžné klasifikaci šampionátu je tak jezdec italského týmu Ongetta-Centro Seta se dvanácti body na průběžném 11.místě.
Jakub Kornfeil: „Možná to vypadalo tak, že se mi start nevydařil, nicméně opak byl pravdou. První moment tedy samotná reakce na světla a odlepení se vpřed bylo brutální, nicméně celou moji snahu o poskočení minimálně o jednu řadu vpřed, zhatil můj týmový kolega Harry Stafford, který se mi navezl do stopy v místě, kde to zavánělo pádem. Nakonec došlo i na kontakt, který byl v této úvodní fázi podle mého zcela zbytečný a to, že jsme neskončili na zemi, považuji za velké štěstí. Samozřejmě následoval propad polem vzad, místo postup vpřed a tak jsem po prvním kole byl jednadvacátý. Snažil jsem se tohle zaváhání co nejdříve napravit, jenže nejenom, že to nešlo tak rychle jak bych si přál, ale na konci cílové rovinky mne navíc dokonce předjel i můj druhý týmový kolega a já pak ještě navíc při výjezdu z první zatáčky prořadil. 
Trvalo mi zhruba čtyři kola, než jsem dokázal všechny jezdce ve skupině přede mnou zdolat a odpoutat se od nich, abych mohl jet vzápětí konečně „svůj“ vlastní závod. Během několika kol jsem smazal dvanácti vteřinový rozestup mezi mnou a Španělem Sergio Gadeou, který na to jaký má materiál jel dost „tragicky“. V momentě kdy jsem jej však předstihl a myslel jsem si, že mu i stejné rychle dokážu ujet, on však doslova ožil a tak jsme spolu jeli až do cíle. Zkoušel jsem na něj něco vymyslet a někde mu to vsadit, ale prostě to nešlo. Jeho Aprilia RSA měla na rovinkách mnohem větší rychlost a on mi tak vždycky o pár metrů ujel. Škoda no! Na druhé straně byť jsem skončil třináctý, tak jsem vlastně jako jediný zachraňoval čest týmu, protože jak Harry tak Jasper závod nedokončili. Tři body se ale počítají, přičemž podíl na nich má samozřejmě i tým, protože motorka fungovala po motorové stránce rozhodně lépe než v Jerezu, ale ještě o trošku lepší to být pravda mohlo. Tak uvidíme v Le Mans.“
Jakubu Kornfeilovi sice během sobotní kvalifikaci chybělo pár nutných kapek štěstí k tomu, aby na startovním roštu portugalské Grand Prix v Estorilu stál více vepředu, co však nebylo dnes, může být klidně zítra. A třeba ty šťastné kapky spadnou rovnou těsně před nedělním závodem.
Ti co mají v živé paměti ještě loňskou portugalskou šlamastyku včetně dokonce zrušených tréninků ví totiž moc dobře o čem, že je to vlastně vůbec řeč. A hustá černá mračna se nad závodištěm, které leží opravdu jen kousek od Atlantického oceánu, potulují již od čtvrtečního podvečera. Občas z nich sice drobně zamrholí a přes noc i pak hustě zaprší, ale odhadnout jak to bude doopravdy, si nikdo netroufne. A zrovna takové podmínky mají nejen vliv na nastavení závodních speciálů, ale také vůbec nevyhovují jezdcům samotným, mezi nimiž panuje všeobecný názor, že buď má pršet pořádně anebo pak raději vůbec. Takové to něco mezitím, je prostě na nic a je to jen velká sázka do loterie. Tak uvidíme, jak to tedy bude zítra.
Jakub Kornfeil: „Dnešní ranní volný trénink se i přes počáteční velmi dobré časy na mokré trati, nakonec nevydařil úplně dle mých 
představ. Po úvodní dlouhé sekci strávené na trati, jsem pak stál trošku déle v boxech a při návratu zpět na trať už jsem se nedokázal za zbývajících zhruba asi 10 minut dostat pořádně do tempa, a to i přesto, že jsem každé kolo zrychloval. Do kvalifikace pak všichni samozřejmě spěchali, tedy i včetně mne, neboť se nedalo odhadnout, zda zaprší či ne. Nikdo si totiž nechtěl zbytečně zkomplikovat život případnou špatnou startovní pozicí, protože po obloze se honily opravdu všelijaké mraky. V samotném závěru kvalifikace jsem se konečně dokázal dostat pod čas jedné minuty a padesáti vteřin, takže se dá říct, že s dosaženým časem jsem byl tak nějak spokojený, nicméně už v pátek jsem zde dokázal jet ještě zhruba o půl vteřiny rychleji, ale to se mi dnes zopakovat nepodařilo. Chtělo to tu potřebnou kapku štěstí a mohl jsem být na startu ne šestnáctý, ale třeba klidně čtrnáctý. Na druhé straně mi zase naopak funguje motorka tak, jak bych si představoval, za což bych chtěl týmu tímto i poděkovat. Také můžu konstatovat, že na zítřejší závod jsme dobře připravení, protože máme jak na suchu, tak i na mokro dobré nastavení a tak nezbývá doufat, že mi zítra nebude ta kapka štěstí chybět znova.“