Stěžovat si na absenci emotivního dramatu by rozhodně v případě dnešního závodu třídy stopětadvacítek v portugalském Estorilu, nebylo na místě. Jakub Kornfeil z celé té hektiky vyšel nejen se ctí, ale i s druhým nejlepším výsledkem v letošní sezóně.
S tím co se dělo v boxech, na startovním roštu, na závodní trati a i jejím okolí, vše prošpikováno emocemi a hodně dramatickým závodem, který se jel až na konci dnešního programu portugalské Grand Prix, by si rozhodně nezadalo ani nejbližší casino v Cascais, kde se hodně často hraje o pořádně velké peníze. Samotný závod byl odstartovaný jako suchý, neboť ač je to neuvěřitelné, tak po dvou doslova profučených a „prochcaných“ dnech se počasí pro dnešek velmi výrazně umoudřilo. Nicméně však zápletce jsme se v případě zastaveného závodu pro déšť a možný i až nezvykle velký počet pádů v první sekci okruhu nakonec stejně nevyhnuli.
Jakub Kornfeil: „Ranní warm up nebyl nic moc, protože jsem jel na mokru s mokrými pneu a s nastavením na sucho. Po dva dny 
pršelo a i přestože jsme neměli úplně dobré nastavení na sucho, tak jsem si přál, aby se i náš závod jel za sucha. Ve své podstatě jsme použili nastavení z Malajsie, protože podle dat bylo tak nějak podobné profilu trati v Estorilu. Závod musel být pro diváky zcela určitě zajímavý, pro nás byl však hodně hektický. Měl jsem myslím do první části dobrý start a jezdil jsem s velkým odstupem před ostatními soupeři a se ztrátou asi 6 vteřin na Angličana Webba přede mnou na desátém místě. Pak ovšem závod zastavili pro déšť a zřejmě i pro nezvykle mnoho pádů. Restart následoval velmi záhy a z desátého místa se mi znova podařilo dobře odstartovat, předjel jsem Webba, ale na konci okruhu mne doslova „přelítnul“. Bylo neuvěřitelné, jak mu jela motorka a rozhodně se ho nedalo udržet. Druhá část závodu byla zkrácena na devět kol a když jsme byli zhruba v jeho polovině, tak mi z boxové zdi signalizovali, že se na mne dotahuje Ital Grotzkyj. Nechtěl jsem dopustit, aby se mi přilepil na záda a já přišel o další místo a tím i body a tak jsem zkusil zrychlit a ono to šlo. Pravda je, že jsem možná byl po těch čtyřech pádech tady asi trošku „zabržděný“, i proto přišla rychlá kola z mé strany až v úplném závěru závodu. Dneska totiž „vyhrál“ ten, kdo se udržel za řídítky. Já navíc potřeboval body do tabulky a jsem za ně popravdě moc rád. Myslím, že to byl i zasloužený výsledek za celý víkend, protože to bylo opravdu moc náročné, nejen pro mne, ale i mechaniky.“
Mohli bychom klidně začít konstatováním, že kdo v portugalském Estorilu zatím „nelehl“ snad ani není závodník, ale asi by to nebylo moc vhodné, neboť i jezdci samotní nejsou z dosavadního průběhu víkendu nijak moc unešení. Zcela určitě se těšili na něco jiného než na provazce vody z nebe.
V Austrálii si všeobecně všichni stěžovali na chladné a deštivé podmínky a následným nejdiskutovanějším tématem bylo přesunutí Velké ceny pro následující sezónu na jiný termín. To však ještě nikdo ani jen netušil co za „kýble vody“ budou padat ze zamračené oblohy, pokud to tedy tak lze vůbec nazvat, na účastníky seriálu MotoGP hned při následujícím předposledním podniku šampionátu v Portugalsku. Výsledkem tohoto rozmaru počasí tak prozatím nebylo jen abnormálně vysoký počet pádů, ale i dokonce zrušení dnešních závěrečných kvalifikací pro nezpůsobilost trati. Podle čeho však určit postavení na gridu? Řešení bylo jednoduché, přeci podle nejlepšího času z průběhu předešlých tří mokrých tréninků. A tak Jakub Kornfeil odstartuje do závodu z patnácté příčky startovního roštu.
Jakub Kornfeil: „Měl jsem v plánu spadnout 2 krát, ale nakonec jsem svůj plán o dva pády přešvihl. „Haidi“ má na konci roku moc náhradních dílů, tak by se měly trošku upotřebit. Dělám si samozřejmě srandu, protože to k závodění, pokud to tak lze za takových podmínek vůbec nazvat, asi patří. Na trati místy nebyla jenom voda, ale skoro až jezírka, kde by se daly chovat i nějaké ty ryby a hodně pádů pramenilo i z toho, že zrovna takové jezírko „trefíte“ a nemusíte tam mít ani plyn, o čemže se přesvědčili i jezdci z MotoGP. Já osobně doufám, že to byl tento víkend už pád poslední, protože ve warm upu bych už spadnout nechtěl a v závodě pak už vůbec ne. Na kvalifikaci jsem se těšil a tak je trochu škoda, že se nakonec nekonala, ale opravdu to bylo rozumné rozhodnutí. S výchozí pozicí na startu jsem spokojený, nicméně kdybych ráno nespadl, mohl jsem na tom být o něco lépe. Jenže kdo mohl vědět, že si s námi počasí pohraje až takovým způsobem. No nedá s nic dělat, prostě pravidlo je jasné, tahat se musí pořád.“